Byl to Eli první sport. Sjezdovky ve čtyřech a pak hned na běžky. Dříve než kolo. Jak jinak, když jsme provozovali v Dolomitech vlastní FISI homologovanou běžkařskou trať, honili po ní den co den rolbu s Franzem, a Eli seděla vedle něj. A pak, že to zkusí… 

Vyjeli jsme a potkali její budoucí trenérku. Slovo dalo slovo, my k trati koupili doprovodný skútr i půjčovnu veškerého vybavení, s nejstaršími lyžemi z půjčovny pak Eli vyrazila na první závody. A uspěla. Rozjel se príma kolotoč, denně na běžkách pod nejvyšší horou Dolomit, závodní registrace v pěti letech a první úspěchy. Nejmladší regionální šampionka a vicemistr kraje Veneto / Benátsko! 

Eli se zamilovala. Do běžkování, do Vereny, Beatrice, Martiny… do starších holek z týmu, a byla dokonale šťastná. Pak přišla změna. Uragán, během něhož se narodil Max. Uragán Vaia spolu s lavinami kamenů poničil a zavalil i naší trať, systém zasněžování i okolní pozemky, a obec dodnes nezvládla nic opravit. My nyní zůstali přes zimu v Čechách, sníh nikde, ale touha závodit byla nekonečná. 

Eli začala běhat zimní krosy a halové atletické závody. Běžky šly na vedlejší kolej občasného tréninku na Šumavě. Přesto rodinný tým vyrazil na několik závodů volných a pár ze série Mini Ski Tour. Bylo to smutné. Eli se umísťovala buď na stupních vítězů, nebo okolo, celá nadšená a souběžně zklamaná, že nemá ten metr sněhu metr od domu a pět měsíců v roce. Běh převážil nad běžkami. 

Kdesi v kancelářích organizátora největšího běžkařského seriálu Ski Tour ale sčítali. Měsíce po konci zimní sezony se vařilo na překvápko :-) Pak vyhlásili celkové výsledky! V dětské kategorii dosáhla E-liška obrovského úspěchu. Mezi všemi těmi běžkařkami z horských týmů, specialistkami, se neztratila. Třetí místo. Cena přišla právě dnes poštou, když jela na dráhu trénovat.

O to více nás mrzí, že ačkoli máme v Dolomitech stále dům, půjčovnu i tu zničenou trať u domu, nemůžeme nic. Covid-19 a ekonomika Itálie nám zavírají další sezonu a pro nás je to zdrcující. 

E-lišce blahopřání, smeknutí a poděkování!