Tohle bylo zvláštní… tak dojemné, možná neočekávané, ale nepřekvapující, ano. Přesto slzy v očích byly a jsou. Jestli jsem hrdá? Pyšná? Zda o tom chci někomu vyprávět? No, co myslíte? 

Mia Ronja, První toho jména a Za bouře zrozená, ačkoli nikterak moc netrénuje, jen prohání starší sestru, bojovala jako lev. V sobotu i v neděli. Vlastně jako čert. Bílý čert z Messinského zálivu. Tak se nově tituluje. 

Kdyby sebou nemajzla na otočce sobotního závodu, mohla slavit tituly dva. Takto si odřeným kolenem na Bílé Hoře zajistila „jen“ stříbro. A to v kategorii běžkyň starších až o dva roky! Bomba!

Sobota byla tedy ve znamení Akademického Mistrovství ČR v krosu / Běh 17. listopadu. Eli byla zapsána do věkově poměrně široké kategorie U11. Opět závodí s velkejma, ale nedá jim nic zadarmo. Jako jediná z ročníku 2013 se vejde do první desítky… a nepředběhne ji žádná ani o rok starší. Až dvě desetileté pošlou malou indiánku na třetí místo. Jen o pár desetinek vteřiny… 

Parta má pak v programu pražské památky, tour po starých uličkách, okolo krásných kostelů, zákoutími bez turistů, ale i skrze přeplněný Staromák a Karlův most. Mia pořád opakuje, že dřív byla Praha hezčí, Eli zasejc říká, že tam i tu... prostě všude to po Praze docela smrdí, a že chce pryč. Holky v tom mají jasno! Užijí si noc plnou snů a s teplotou na nule díky porouchanému topení v týmové expediční dodávce. V neděli je čeká Chuchle! 

Nemohou dospat! Poběží se na chuchelském závodišti! Kolikrát Eli prosila, abychom tam zajeli na dostihy. Na čumendu alespoň. Na místě potkávají závodní koně, mohou chodit po… závodišti, nasávají atmosféru a potěší je… jak otisk kopyta v dráze pro klusácké sulky, tak kobylince na dráze dostihové, kde za chvilku odstartuje první běh Přeboru Prahy v přespolním běhu. 

Mia běží sto metrů a nedá šanci nikomu. S přehledem vítězí a spíkr ji později volá na bednu slovy: Přebornicí Prahy se stává a zlatou medaili dostává Mia Ronja Milfait z Dukly Praha. Copak medaili, ale ten lesklý pohár! Mia je poté dlouho celá nesvá, tichá a směje se jen kdesi uvnitř, oči se jí lesknou, přeje si jen pořádně jíst…, a přesto okolo sebe vyzařuje dokonalé štěstí. Trenér ji musí nejdříve vysvětlit, co se jí vůbec povedlo a jak je na ni pyšný, a pak… pak se jde fandit sestře! Akorát startuje.  

Eli čeká opravdu těžkých 800m nádherného závodu. Později se shodnou s kamarádkou Štěpánkou, o rok a půl starší běžkyní, která naši Duklistku jako jediná porazí, že to byl nejkrásnější kros roku. Velká a silná konkurence v kategorii U10, Eli patří v poli k nejmladším, nikterak se tím neznervózňuje. Neví, co to znamená :-) Před měsícem Štěpánku porazila jak na 60m, tak na 600m, ale dnes ji to kamarádka prostě vrátila. Byla lepší a zasloužila si vyhrát! 

Domů z Prahy se tak vrací mistryně a vicemistryně s hromadou zážitků a super vzpomínek. Odpoledne je čekala malá oslava. A navečer…? No přece trénink :-)

Fotografie a videa ze závodu najdete opět ZDE! Pojďte mrknout a třeba se i připojit slovem nebo smajlíkem, jistojistě je to potěší a já děkuju předem :-)

Holky se nad dnešním ránem rozhodují, že prý ty poháry dostanu k dnešním narozkám. A navíc i volňásek na dostihy, který Mia vyhrála! Jsou to borky neskutečný!