O vánočních svátcích jsem dostala psaní. Od Kamily. O Jendovi. Chtěla bych se s vámi podělit o těch pár vět. Berte to, prosím, jako vysvětlení. Odpověď. Protože se často ptáte, pro koho jsem POV i PPDV psala. Kdo jsou moji čtenáři, cílová skupina, target... prostě, pro koho píšu. Jenda v ten den trochu plakal.

"Blani, moc děkuji, že jste napsala tak úžasnou knihu. Koupila jsem 5 ks a každému obdarovanému udělala velikou radost. Můj Jenda celý dnešní den sedí a čte. Úvodní poděkování četl několikrát. Slzy se mu lesknou na řasách. Říká, že kdyby přečetl jen to poděkování panu P. v úvodu knihy, tak kniha stála za přečtení. Už z první strany cítí vaši úžasnou vzájemnou lásku, která je v dnešní sobecké uspěchané době tak vzácná. Tolik lásky, úcty, respektu na pár řádcích. Váš styl psaní je tak lidský, čtivý a přímo od srdce k srdci. Moc děkuji, že přinášíte tolik radosti lidem okolo. Jenda je zlatý člověk. Velmi akční, citlivý, milý a všem pořád pomáhá. Moc nečte, ale vaši první knihu přečetl a teď čte druhou. Mám tam od něj založené stránky, které musím nutně přečíst ještě dnes večer. A jeho nejoblíbenější je zatím strana, jak popisujete kojení :-)"

Mám čtenářky ze základní školy, jedna i vyhrála první fotosoutěž s POV a užila si s dalšími vítězi boží oběd u šéfkuchaře Ondry v pětihvězdičkovém The Grand Mark Prague. Moje knihy čtou chlápci od rány, dospívající dívky, podnikatelé veleúspěšní i ti začínající, čtou je koučové, důchodci i emigranti, také nejeden politik (no dobře, no), dokonce i ženy, co nenávidí muže, nebo ty, co se rozhodly změnit svět. Neumím psát na zakázku ani pro jednu konkrétní skupinu čtenářů. Píšu... pro lidi. Dobré lidi. Lidi toužící po motivaci či chtějící vnímat a pochopit moje příběhy a zážitky, promítat si je do vlastních, pro ty, co chtějí sdílet sny i myšlenky. Nebo pro ty, co se chtějí smát! A občas moje knihy čtou i ti druzí, co se mi chtějí vysmívat, co jen závidí a hledají, jak zařídit, aby chcípla i naše koza. Když jejich. Ti všichni si přečetli Příběh psaný do vody i Příběh opravdové vášně... úžasný!
A já? 
Já prostě píšu pro vás. 
A ten Jenda? 
Je to Kamči tatínek, má 74 let. Chtěla bych takového dědu domů!

.............................................
K Vánocům jen malé zamyšlení zde.
O tom, že jsem zase závodila zde.
Omlouvám se, ale kleknul notebook a do redakčního systému webu, aby byly články v plném znění tady, jsem se nedostala :-( Proto jsou jen na FB. Děkuju za pochopení.