Jako ta jména zní zvláštně, že jo, ale věřte, že skrývají velké příběhy o které se s vámi dnes podělím. Předminulou středu jsem dala auto na technickou a šla na darování plazmy. Technická prý byla naposledy, říkali technici, že už ho můžeme v klidu pohřbít… Krevní plazmu daruji 2x do měsíce a budu dál. Je to třeba. No a pak se vyjelo. Směr Benátky, vedle město Oderzo. Další důležitý závod za Elišky italský tým.

Den před odjezdem trénuje doma ve vysoké nadmořské výšce a s teplotou na nule, po pár hodinách bude bojovat v nulové nadmořské výšce a při teplotě nad 25 stupňů. Slušný šok a my uvidíme, co to s ní udělá. V historickém „římském“ městě Oderzo se představí v několika kategoriích asi sedm, osm mládežníků z ČR a Eli. Eli se potká s českou atletickou kamarádkou Monikou, s mnoha členy bellunského týmu, dáme super procházku městem a večer mají děti povoleno nakouknout na náměstí, kde je slavností open ceremoniál a kulturní program k mítinku. 

Ráno je Eli jako dostihový kůň, hrabe nožičkama a chce… běžet! Tatínek je ještě nedočkavější a od šesti pomáhá organizátorům s přípravou zázemí, trati… atd. International Road race Oderzo – Paolo Mason Trophy. Jedna míle. Přenos v italské televizi, velká konkurence a obrovská divácká přítomnost. A horko. Eli jde ihned dopředu, ačkoli strategie zní… neuštvat se, pozítří jsou další závody v horách. Ale cílem je samozřejmě vyhrát, ač s menší námahou! Asi 500m před cílem stoupne blbě bokem na obrubník, lekne se, zpomalí, poposkočí, a než nabere rychlost zpět, je konkurentka 10 metrů daleko. Sakra. Je jí ale jasné, že s tím musí něco udělat.  

Pomalu se dotahuje a na náměstí, 100m před cílem, za to vezme na 1000%. Neskutečná… je na pásce první. To je panečku masakr. Dokonalé vyhlášení, bomba trofej, a fotky najdete na Eli IG profilu @anna.milfait.

Pak nám opět umřelo auto, alternátor a další okolo. Následovalo dobrodružství, které bych nikomu nepřála. No, možná těm, co slíbili, že s mobilitou pomohou, a v den odjezdu napsali, že neee. 

Tři dny napětí, hledání dílů, mechaniků a jejich času. Ale protože jsme byli u kamaráda jen pár kilásků od startu dalšího (nedělního) závodu, bolelo to vše o poznání méně. Trochu se potrénovalo, trochu odpočívalo a poslední noc před horským mistrákem byla dokonale klidná. 

Týmový busík dorazil ráno na osmou, Eli už rozklusaná, a malinká horská vesnička, kudy žádný provoz, nás vítala sluníčkem a parádní atmosférou. Eli běží Mistrovství v horských bězích v kategorii mladších žákyň - 1270m pořádným převýšením: kameny, nesekaná tráva, lesní cesty a nakonec mega schodiště. Celý závod si odtáhne sama, silná a neskutečně toužící vyhrát. Za zády si veze největší konkurentku Chiaru. U té se zastavím. Běžela krásně. Noviny o ní hovoří jako o „uměleckém běžeckém dílu“, je dcerou mnohonásobných reprezentantů Itálie v krosu, v horských bězích, špičkových evropských středotraťařů. Rodiče mají spolu 47 medailí z četných mistrovství… Jejich jména rezonují a cíl mají jediný. Trénovat dceru a dovést ji co nejvýše. Na OH. Maká jako profesionálka. S Eli si v mnohém mohou podat ruce. Tohle bude boj na život a na smrt.  

Posledních 300m, prudké schody, Eli stále na čele a pěkné podání, Chiara už začíná dávat ruce na kolena. Následuje prudký kopec dolů k cílové rovince, ostrá levotočivá zatáčka a posledních 50m. Do zatáčky Eliška naběhne vnitřkem a velkou rychlostí, musí výrazně zpomalit, zato soupeřka letí vnější stopou a stále nabírá rychlost. Technická chyba. Fyzika. Průšvih. Eli zabere, má nádherný finiš a… až později se dovíme, že obě dívky běžely stejný čas. Na setiny. Podle čeho pořadatel rozhodl? Ptáme se, ale bez odpovědí… Ptáme si i později, ale slyšíme jen, že rozhodčí „se přiklonili“ k tomuto výsledku. 

Eliška je vyhlášená jako druhá za 5:03, oproti první za 5:03.
Vicemistryně v horských bězích. 

Za dva dny nám opraví auto, skorem jsme si mohli už koupit nové :-( a vyjeli jsme domů… a cestou oslavili narozky mého úžasného muže, díky kterému vlastně celý ten atletický příběh před několika lety našel světlo světa. 

Jo a příště se dozvíte, kde v Praze se prodává naše marmeláda :-)