Z dálky vidím přibližovat se náš zahradní traktůrek, ke kterému kluci nedávno vyrobili super přívěs. Divně se kymácí, motor přerušovaně brblá a… řídí ho Roberto celý v předklonu bokem. Pak zaregistruju, že je špinavý jako čuně, hlínu za krkem, prostě, jako by byl v nedávné chvilce krtkem. Pohledem přejedu k vozíčku. Měla jsem to tušit. V podivné poloze tam cosi umolousaného, ohnutého „do protisměru“ a vydávajícího zvuky podobné zvukům poškozeného motoru… 

Robi volá, vezu ti orla. Zavolej indiánky, uvidí alpského orla! Nejde mi to do hlavy, jakýho orla? Na vozíčku přece můj muž! Nohy a ruce mu čouhají přes palubu. Robi smrdí jako levná okresní benzínka. Orel, tedy pan P. se pomalu zvedá a volá, grappu, miláčku tu brusinkovou grappu prosím. 

Byli likvidovat polomy na černé sjezdovce našeho běžeckého areálu. I tam nedávný uragán, co dosahoval po dvě hodiny v kuse rychlosti 190 km v hodině, napáchal peklo. Trať se jmenuje Medvědí okruh. Je to velmi drsná část areálu, vedoucí přímo pod Jižní stěnou nad korytem dravé říčky. Převýšení je tam na hranici homologace. Úžasná trať! V jedné části je zavalená po apokalyptickém uragánu tunami balvanů. Kluci se rozhodnou využít zkratku, stezku pro koně, aby se balvanům vyhnuli. To vše zahradním traktůrkem, jehož rolí z výroby je sekat trávu na loučce u vilky. K tomu s nebržděným přívěsem, v němž budoucí orel (100kg), dvě motorovky, sekery, háky, lana, kanystr benzínu.  

Orlí hnízda jsou v jihovýchodní stěně Marmolady. Často  můžeme orlí krasavce pozorovat, jak krouží za potravou i nad kempem (za jaro "někdo unesl" dva kocoury, kačenu a dost králíků), ale Indiánky jim mávají, muž je pozoruje dalekohledem a vůbec, jsou to jinak dobří sousedé! 

Pak existuje pták, který proto, aby letěl, potřebuje pořádně nakopnout. Je kulatější a v prvotní výbavě pohybu… křídla prostě nemá! Novozélandský kivi barvy hnědé. I tu barvu zeminy TO, co jede na vozíčku, splňuje 100%. Pak začnou pánové vyprávět. S druhou grapou přidají detaily. 

Už vím, že se můj muž v momentě, kdy se traktůrek řítící se stále rychleji a již nekontrolovaně zkratkou po černé sjezdovce převrátil, a po několika saltech zavalil Robiho, mění díky odstředivé síle v nakopnutého zástupce čeledi kiviovitých. Jasně, Robi pod traktůrkem a sprchovaný benzínem si původně myslel, že je to anděl v pohorách, co nad ním letí, ale pak mu prý došlo, že podle elegance pohybu to bude spíš, no, ten orel :-) Pardon, ale… tu grappu snad měli i před jízdou… 

Normálně normální lidí nenapadne, aby podobné věci byť jen vymysleli, natož zrealizovali, ale můj muž má k normálnosti tak daleko, jako s tomu orlovi. A Robi je na tom podobně :-)

Je třeba povědět, že traktůrek poté v místě opravili, uvedli do provozu, opět připojili vozíček s motorovkama a sekyrama, které též v katapultovaném letu doprovodily pana P. na jeho exkurzi alpským vzrostlým lesem, a jasně, pokračovali v započaté cestě… tou samou cestou. Bože! 

Když tak o tom přemýšlím, pak mě v souvislosti s dnešním příběhem napadá ještě jeden nelétavý: dront z ostrova Réunion. Ach ano, česky a příznačně se mu říká blboun nejapný… 

Na fotce je strom, za kterým pánové tou sekačkou na trávu vyrazili na černou sjezdovku…