Po Elišky podzimním budějovickém masakru, kdy během podvečerní hodiny a půl vyhrála silniční závod dospěláků na 5km, a po chvilce na převlečení dominovala i na dvojnásobné trati, opět mezi ženami nad 18 let, se v některých odborných médiích objevily titulky: V Česku roste megatalent. 

Trochu nás to naštvalo, v dobrém slova smyslu, protože v naší domácí škole ani v rodině označení Česko neexistuje, a v imaginární „talent“ nevěříme. Eliška vyhrála díky její poctivé práci, disciplíně a zacílení, díky tomu, že tým, který ji má na starosti ví, jak a co si může dovolit. Určitě nevyhrála díky jakési neměřitelné fabulaci, které se zjednodušeně říká talent.

Má možná určité predispozice, geny rodičů s atletickou minulostí, vhodný somatotyp, ale nemá talent. Případně ho má tolik, a v takové váženosti, kolik štěstí od Boha. 

V průběhu roku jsem tu pár slov o sportovní přípravě naší dvanáctiletky zanechala, zmínila se i o Mie a Maxovi, ale bylo to jen mezi odstavci o marmeládě, jen tak mezi řádky :-).

Protože si stěžujete, že toho bylo málo a že nevíte, a že to i tamto, a že náš týmový FB vám chybí, zkusím pár hesel dnes. Tedy, bude to asi delší sestava hesel. Tak čtěte. A pak zase za rok.  

Prvně nám na začátku roku Facebook zrušil oba účty. To už víte. V angličtině vedený Instagram, kde Eli sledovalo přes 30 000 fanoušků z celého světa, nespočet zahraničních i českých trenérů, novinářů a hlavně přátel z různých koutů planety. Zmizel též v češtině vedený FB, kudy jsme komunikovali s místní komunitou a kamarády. Na to asi nadáváte nejvíc, ale věřte, já ho cíleně nevypnula :-( Nepomohla pomoc mnohých IT a mediálních odborníků, kteří se dušovali, vzývali kontakty tady i v cizině… atd., nepomohlo 6 měsíců odvolávání. Nově tedy jedeme už jen na IG v anglině @flyingangelsclan1. Nic jiného nechystáme. 

Zkusím si vzpomenout na nejvýznamnější závody a události roku, asi to nebude popořadě.

Díky velkému mrazu se na Šumavě běžel Lipno Ice Marathon. Neskutečná šílenost. V mačkách a v mrazivém oparu, účastníci pod 15 let z bezpečnostních důvodů jen s doprovodem. Přes jezero. Led jako zrcadlo. Muž na kole by se tam asi hned zabil, já mám strach z hluboké vody, i když zamrzlé a… Naštěstí se přes noc přihlásil jeden blázen z Moravy a s Eli tu praskající ledovou Odyseu pod dohledem vodních záchranářů absolvoval. A zlatě. Organizace sice prachbídná, ale zážitek maximální. 

Z jara Eliška startovala v rakouském Grazu, původně chtěla obhajovat dvojité zlato v její dětské kategorii a na 5 km dospěláků z loňska, ale nakonec se v rámci Gigasport HalfMarathon rozhodla jen pro desítku. Její první silniční v životě (závodně). V kategorii do 20 let vyhrála. 

Následoval Vienna City Marathon, kam vyrazila potřetí, cílem byl zlatý hattrick. Letos běžela poprvé míli a v kategorii zvítězila. Dokonce byla celkově druhá i se staršími. Po loňském a předloňském zlatu na 800m prostě paráda.  

Šestý start nás čekal na nejtěžším evropském horském běhu (pro juniory do 15 let) Dolomiti Extreme Trail. Eli tento závod miluje a podle toho to tam i dopadlo. Čtvrté zlato v sérii a také Mia a Max na bedně. Podle slibu pořadatelů ještě rok, dva a pustí ji mezi dospěláky na první jedenáctku. Letos si jí vyzkoušela tréninkově před vlastním závodem… a s nadšením.  

Každoročně, co Eli běhá, startuje také na Memoriálu Josefa Odložila - mateřský stadion Dukly a certifikace mezinárodního mítinku, hromada atletických ikon, děti z oddílu, které jinak vidí málo. Vždy to doposud bylo na 60m. Zlatě a stříbrně. Letos poprvé může běžet 800m a k velké radosti všech je to premiéra zlatá. Vlastně úplně všech ne. Prý nejednomu tam ležíme v žaludku. Proč? Náš neortodoxní přístup mimo systém a častá kritika práce některých tamních kádrů. Ukázka vztahů: Eli měla dostat dotaci od Prahy 6 na její účast na Mistrovství USA v atletice. Bez té se letět nedalo. Domluveno, nachystáno a chvilku před odletem stopka. Když prý je z Dukly a ta od městské části dostává nemalé peníze na děti, ať se tedy postará Dukla. Studená sprcha. Eli probrečela celé dny. Neodletěli jsme, samozřejmě. I takto končí nadějné akce… Až jednou (a pokud) z Dukly zmizíme, vězte, že to nebude pro Eli neúspěch sportovní, pro nabídku odjinud, ale protože někteří lidé… :-(

Vraťme se ale k radostem. S Eliškou se v produkci České televize letos začal natáčet roční časosběr, který by měl mít pokračování v dalších letech, o její přípravě a cestě na Olympijské hry v Austrálii / Brisbane 2032. Rejža a kameraman s ní jezdí na závody, natáčí na tréninku, v autě na cestě, doma, máme kameru často jako šestého člena rodiny. Spolu jsme vyjeli i do Vídně na slavný mezinárodní mítink Track Night Vienna. Eli bylo umožněno startovat (ředitel závodu o ni hezky hovořil na kameru) na pětikilometrové distanci v početném startovním poli hlavní ženské kategorie příchozích. Doběhla druhá. Bomba. Pařák to byl takový, že nejedna závodnice vzdala. Eli si v cíli dala ledovou lázeň a následovala výzva sportovní značky ON, aby se pokusila překonat rychlostní rekord na běžeckém pásu. Překonala. Byla to parádní akce, atmosféra, výkony, divácká návštěvnost, vše. Jaký rozdíl od českého pokusu o podobnou akci v režii nesprávných lidí, kde Elišce zakázali startovat.    

Nezávodní akcí byl jarní doprovod nevidomého běžce Martina při jeho běhu kolem republiky. Eliška s ním absolvovala 15km deštivou Šumavou, byl a je to stále pro ni velmi hluboký zážitek. 

Během roku startovala také na třech Přeborech Prahy. Ve své kategorii (ročníky 2012 a 2013), tedy jako ta mladší, zvítězila na 800m v hale a za nějaký měsíc i na dráze. Bomba. Třetím přeborem pak byl podzimní kros, kde se nám Eliška zapíchla v nějakém krtinci, upadla a přišla o medailovou naději. 

A aby té smůly nebylo málo, chvilku poté startuje na Mistrovství ČR, s bednou se počítá. Příprava dokonalá. Krásné prostředí zámku Holešov. Výsada startu z první lajny. Za sebou stovku soupeřek a před sebou úzký koridor. Natěšená se předvést. Po startu se děvčata potřebují „nacpat“ do úzkých zatáček, dojde ke kolizi a soupeřka Elišce tretrami a devítimilimetrovými hřeby šlápne na kotník. Na videu je patrné, jak ji to rozhodí, kouká na kotník - ač se vlastní krve většinou „bojí“, tak nevzdá, doběhne. Ale namísto toho, aby si vystoupala na   pódium, šplhá do dodávky zdravotníků. Ještě je trochu bolístková, musí se umět více zakousnout a i se zlomeninou doběhnout :-) Tady nás čeká ještě dost práce.  

Po letošních vítězstvích na několika pěti a více km distancích v několika běžeckých seriálech, si Eli lajzne běžet těžký liberecký závod NN série. V neskutečném sprintu do dlouhého a prudkého kopce před cílem porazí favoritku a vyhraje. Následuje veselá historka, jak si poražená soupeřka, jinak kdysi olympionička a evropská a světová šampionka stěžovala pořadateli, že soupeřit s Eli není fér, protože je… prý menší a lehčí. No potěš kozu. Mimochodem, za hoďku Eliška běží dalších 5 km na stejné trati spolu s kolegou ve štafetě (i on 5km) a doběhnou třetí mezi muži!  

Ani o jiné nepříjemné momenty nebyla letos nouze. Například s nejednou čirou zákeřností už v těchto kategoriích se Eli potkala. Zlé pokřikování na trati od rodičů soupeřek, pomluvy a zády opět laděné rodiči soupeřek, pomluvy…    

Eli na to vše odpovídá po svém. V létě se jí povedla ta nejhezčí věc. Na krásném mítinku v Domažlicích vyhrává 1500m kategorie mladší žákyně a zaběhne poprvé v životě čas pod pět minut. Výrazně. A to jí vynese takzvaný NL, tedy nejlepší národní čas roku mezi mladšími žákyněmi. Za minulých snad 15 let jen dvě stejně staré atletky dokázaly běžet rychleji. O desetinky. To se slavilo hodně :-) 

Koncem léta se vracíme na místo činu. V loňském roce, během závodů u dolomitského jezera Misurina, postihla náš domov povodeň a nám poznamenala velmi výrazně život. Voda nám odnesla celý náš svět. Dodnes se věci nesrovnaly, ba naopak, mnohé stojí za ještě větší pytel, a mimochodem jsme se nedočkali žádné pomoci od státu. No ale zpět k závodům pod Tre Cime di Lavaredo. Eliška startuje na brutálním Diavolo Vertical Sprint, přes kilák pod lanovkou červené sjezdovky s převýšením, kde občas po čtyřech je zapotřebí stoupat. Po loňské premiéře a super umístění mezi elitními vrchařkami nejen z Itálie, letos zlepší čas, zaboduje a jde na širší stupně vítězů. Den poté si pod ikonickými štíty zaběhne trail Luca Mollin Trophy a obhájí loňské zlato. Daří se i Mie :-)

Ač se nám málem utopila na MČR v triatlonu v roce 2024 v Příbrami, nezanevřela na tento sport a letos si střihla Loučenický duatlon. Poprvé a mezi ženami. Zvítězila a opět přemýšlí o triatlonu. S tím je spojený i kvalitní plavecký trénink. Především ten. Eliška tak od léta chodí denně plavat, a co měsíc nabírá rychlost a hlavně délky. Také styl se zlepšil a… plavala, dokud před pár dny nezamrzla hasičská nádrž. Ano, z plavání se koncem léta stalo otužování, nikde jinde poblíž se plavat nedá, žádný bazén. Nyní chodí do ledové vody obden, vysekává si vstup a překonává časové limity. Předevčírem měla voda 4 stupně a venku bylo 9 pod nulou.

Na Šumavě si letos střihla i dva zajímavé závody světového seriálu XTERRA. V Prachaticích běžela s dospěláky mezinárodní XTERRA Herbi's Trail Run na 5 km a vyhrála, když porazila nejednu šampionku. Závěrem léta pak startuje na XTERRA Šumava a náročnou trať na deset kilometrů též vyhrává. 

Dva, tři závody se též nepovedly, ano. Ale i prohry je třeba zažít, pláč a smutek bez konejšení, potkat se s upřímnou kritikou, i tudy se roste. A Eli nechce být neúspěšnou. Pamatuje si.  

V letošním roce jsme hodně omezili starty, prvně díky problémům s autem, je více v servisu než ve službě, a pak si začínáme už vybírat. I tak jich bylo téměř padesát. V roce 2026 nepřekročíme třicítku startů. Předposledním závodem letošního roku bude Štěpánský běh v Prachaticích na 5 km. Není to náhoda. Tento závod jsem před deseti lety startovala výstřelem, i ho současně běžela, a Eliška tam běžela její asi 50 metrů dlouhý první závod v životě. Nyní se postaví dospělácké konkurenci v distanci 100x delší! 

Poslední akcí bude pravidelná každoroční silniční klasika, závod Světové atletiky, mezinárodní super mítink v Bolzanu.  

Ale nebyly to jen závody, co určovalo Elišky sportovní život v roce 2025. V listopadu dostává nabídku od dosavadního sponzora na prohloubení spolupráce, právě nyní podepisujeme a od ledna se Eli stane držitelkou profesionální sportovní smlouvy, která předpokládá prolongaci na příští roky. Ve dvanácti letech je to tak po Mlýnech Perner (2024) druhý partner, tentokráte ze sportovního prostředí a ze zahraničí.  Významná je též nemalá podpora ze strany Hammer Nutrition USA a HN českého zastoupení. Přesto pomoc sponzorů pokrývá jen pětinu ročního rozpočtu. 

Zůstáváme stále pod registrací oddílu Dukla Praha, Eli je zařazena do jejího Sportovního střediska. Do letošního léta se o Eli růst staral výhradně její tatínek s metodickou podporou jednoho z nejlepších týmů na světě, oregonského Bowerman TC (díky Eli členství v USATF). Letos ale muž dospěl k závěru, že je třeba udělat další krok kupředu. Že buď půjde dcerka pod křídla jednoho slavného norského trenéra, a vše tam směřovalo, nebo… Stále přemýšlel o jediné české možnosti. Říkal, že pokud má v Čechách Elišku někomu svěřit, pak jedině jemu. Ale on už moc netrénuje. Natož děti. Zkusili jsme to. Po společném víkendu a nějakém tom běhání si ale podali ruce. Elišky běžeckou přípravu tak nově od podzimu řídí vysokoškolský pedagog, publicista, atlet, vědec a především trenérská kapacita s neskutečnou erudicí, rozhledem a zacílením, jehož svěřenci mají „na svědomí“ mnohé národní rekordy, nesčetně titulů, a jeho trenérský rukopis se odráží v nejúspěšnější české olympijské patnáctistovce. Samozřejmě ženské. Tak proto. Prostě borec. RNDr., PaedDr. Pavel Červinka, Ph.D. Cíl je stejný, Olympiáda a nejedno mistrovství světa i Evropy. Eliška je nadšená. Pro „odborníky“ pak ještě rýpavý dovětek. Eliška nemá dvoufázový trénink, který vás tak děsí. Je to podstatně… z vašeho úhlu pohledu nepochopitelnější, děsivější a abnormální :-)  

Příprava je i nadále podložena mnoha lékařskými testy a kontrolami zaměřenými na zdárný sportovní růst a vývoj (dítěte a ženy), které nastavil tatínek, každoročními zátěžovými spiroerg.testy, měřením Vo2Max a laktátu, také zásadním měřením energ.příjmu a výdeje… atd., atp. Je toho hodně. Nic se nepodceňuje.   

A na závěr to snad už jen: kontaktoval nás nedávno Český Olympijský tým a některá média, aby se Eliška vyjádřila k návrhu na její ocenění v rámci olympijského projektu Fairplay. Eli dávala rozhovor na téma… vzdát se vítězství pro dobro druhého. Při jednom ze závodů před rokem totiž odmítla zlatou medaili, protože by ji dostala ne vlastní snahou, ale protože její britská soupeřka přišla o šanci vyhrát díky chybně značené trati závodu.  

A jak mrňouskové, tedy čtvrťanda Mia a prvňáček Max? Makají též, samozřejmě méně, ale též. Závodí na dětských tratích tam, kde závodí Eli na velkých a nenechávají se starší sestrou nikterak zahanbit. Mia byla navíc delší dobu mimo (nejen) trénink díky chirurgickému zákroku na nártu, což je pro běžce velmi nepříjemné. A zdá se, že ji bohužel čeká reoperace.

Jak moc závodů zde popsaných je opravdu moc? :-) 

Tak ahoj a zase za rok!

!: Mimochodem, o nějaké velikánské dodávce k dispozici nevíte?