V domácí škole | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

V domácí škole

Zveřejněno 24.3.2020

Dnes všichni rodiče zakouší, jaké to je učit děti doma. Nouzový stav, uzavřené školy, karanténa. Pokud tedy rodiče děti učí, pokud nevyužívají online programů, které některé školy pro své žáky aktivovaly. My se tak rozhodli dobrovolně a plníme si povinnou školní docházku individuální domácí přípravou, ať jsme kdekoli na cestách, nebo v jednom z našich domovů v Čechách nebo v Itálii. Sedmým měsícem.  

To vše bez online pomocníků a moderních metodik, to vše bez volnomyšlenkářství, které se k domácí škole často přilepuje, ale také bez tupého biflování, a nakonec i bez pomoci dozorové školy. Jdeme jen vlastní cestou. 

Protože se ptáte, a ptáte se stále častěji, budu muset přispěchat s malých rozborem, že prý občasné zmínky v jiných článcích nestačí :-)
………………………

Většinu doporučených slabikářů, které lze zakoupit v knihkupectví, jsme eliminovali po jejich prvotním prohlédnutí. Příšerný! Obešli jsme se i bez dalších sešitů, které umí zprostředkovat škola…, ale vrátili jsme se k tomu, co známe. Povedlo se nám sehnat staré slabikáře a písanky. Ach ten rozdíl! Ten nebetyčný rozdíl! Jen jsme netušili, že budou sloužit max první měsíc, dva. 
Eli do školy nastupovala s tím, že už trochu četla i psala. Ale blíže v jednotlivých předmětech. 

Máme prvňáčka E-lišku, ale souběžně je v naší zámecké první třídě i Mia Ronja. Ačkoli jsou jí teprve čerstvě čtyři, chce být u všeho, chce se učit se sestrou a má tak oproti Eli velkou výhodu. Když vidím osnovy, podle kterých školy jedou, tak čtyřletá Mia by mohla v klidu do nějaké třídy naskočit. Cíleně se jí ale nevěnujeme, necháváme vše volnému procesu, kdy pokud chce, doprovází starší sestru. Věřím, že s Maxem to bude ještě 100x jednodušší, bo ho budou učit ty dvě :-)

V této logice vidím výuku třech kousků doma jako jednodušší a rozhodně ne 3x náročnější, než s prckem jedním. Nebojte se toho! Jsem také přesvědčena o tom, že není nutné mít vysokoškolské vzdělání natož pedagogickou fakultu (muž to vidí skoro obráceně). Sice jsme toto vzdělání v žádosti o domácí přípravu uváděli, ale prý na to moc zřetel brán není. Proces „schválení“ žádosti o domácí přípravu proběhl online a pouze na základě námi vyplněného dotazníku. 

Směrem k přímé výuce jsou důležitější jiné hodnoty a doporučuji všem adeptům si svoji situaci řádně předem rozebrat a konfrontovat: vědět, že budu mít čas, velkou trpělivost a sílu k opakování všeho 123x minimálně :-), že mi opravdu nechybí slušná dávka inteligence té i té, větší rozhled, chuť a určitá schopnost předávání a sdílení, to jsou hodnoty potřebnější. Je také třeba se umět ponořit do jejich světa, vidět ho jejich očima a pochopit, co pochopit mohou a na co ještě nejsou potřebná okna poznání otevřena. Takže opět, nebojte se toho, takových nás je přeci habaděj :-)  

Seznámím vás s tím, jak probíhají některé předměty výuky, které předměty máme navíc a které nemáme vůbec. Na základní otázku kolik času věnujeme výuce denně, neumím odpovědět, protože denně se neučíme. Alespoň ne cíleně. Eli si sama čte, sama píše a sama si jen tak počítá, ale se mnou je to tak hodina obden. Někdy 2 denně, podle chutě a potřeby. Málo? Je to velmi intenzivně strávená hodina (60 minut). Srovnejme to s hodinou (45 minut) školní, při obsazení třídy 25 prvňáčky různých úrovní vnímání, schopnosti koncentrace a vychování, včetně těch inkluzí vnucených dětí. I kdyby kantor sebevíce chtěl, na jednoho prcka mu vyjde max: 1.5 minuty! I to je moc, bo je třeba stále neposlušné nahánět, roztěkané okřikovat, opakovat se a opakovat, vyzývat k soustředění… atd. Já sedím s Eli hodinu sama a jedeme o 106. Ne všechny předměty děláme denně.  Je ale pravda, že budeme času přidávat, jak budeme mít více předmětů, logicky. 

Pominu skutečnost, že dítěti předávám nejen učivo, ale též výchovné vzorce, vytvářím mu hodnotový rámec a rozšiřuji obzory podle naladění a postojů mojí rodiny, ne podle multikulti politicky korektních slovníčků úředníků z ministerstva, či podle podivných příruček nebezpečných neziskovek, které se dennodenně pokouší děti infiltrovat jejich socialistickou ideologií: Gender, Greta, Boříme tradice, a dalšími naprostými bludy!

V neposlední řadě, a ať se vám to líbí, nebo ne, pak cíleně zamezuji domácí přípravou nežádoucímu styku s nevychovanými, sprostě mluvícími, někdy až zlými dětmi. S těmi, které jsou vedeny v podstatě proti našim představám o výchově, či nevedeny doma vůbec. Ano, střežíme se nežádoucí socializace s jinými exempláři stejného druhu jako čert kříže.   

Český jazyk, čtení a psaní  
Eli začala někdy ve čtyřech letech, malovala, postupně přešla k psaní, dokonce psala husím brkem s inkoustem, což je pro „leváka“ opravdu velmi náročná disciplína. Milovala předčítání a pomalu začínala sama číst. Nenutili jsme jí a nevedli. Do první třidy přesto nastoupila s velkým bonusem vědomostí a schopností, které ale získala pouze doma, ani školku nenavštěvovala. 
Dnes má čtenářský deník a v něm šest přečtených knih. Čtení miluje. A recitování též. Stále se učí nové a nové básničky a ty poté s radostí všem přednáší. Píše dopisy, píše zprávy, záznamy z výletů, denně i několik hodin, a soustředíme se na krasopis, žádný úlevy a moderny tiskacího písma. I do postele jde s knihou, často předčítá sestřičce před usnutím. Na cesty, třeba po závodech, si bere pokaždé knížku. 
Co má u nás ale utrum, to jsou dětské časopisy a moderní výukové materiály „bořící zažité“. 
Ale i my se potýkáme s… problémem. A tím je moje plzeňské nářečí. Až s mužem si ho uvědomuju, do té doby jsem nesrovnávala, ale ten můj Žižkovák je… ehm, dost háklivej na cizácká slova, jak říká :-) Eli moje výrazy přebírá a zrovínka spisovné to není. Tady je co zlepšovat. 

Matematika 
Přiznávám, že je to moje deformace. Na vejšku jsem šla nejdříve na matematicko-fyzikální fakultu a dodnes oba obory, obě vědy miluju. A Eli musí v tom duchu svištět. Baví jí to, počítá, co se dá, jistě ne bezchybně a jako když bičem mrská, ale to mluvím o obsahu již prvních měsíců druhé třídy, tam pomalu jsme. Nijak na matiku netlačím, chci, aby jí bavila a protože muž ji přímo nenávidí, leží výuka na bedrech pouze maminčiných. 
 
Prvouka, svět kolem nás
Pokud je obsahem předmětu prvotní orientace ve svém okolí, ve škole, v rodinných vztazích, přírodě, čase a nauce o lidském těle, pak jsme ve vodě, kde Eli se cítí štikou. Zvědavá a zvídavá, přemýšlí a sama si o věcech přečte, ptá se a ptá a ptá. Díky vhodným encyklopediím, díky tomu, že už třetím rokem v knížkách doslova leží, má přehled a ten si denně se zájmem rozšiřuje.  Předpokládám, že je to dané i tím, že rodina a práce u nás jedno jest. Je přítomna pracovně organizačním a rozhodovacím procesům jak v Čechách, tak mezi zaměstnanci našimi v Itálii, je u mnoha jednání, slyší, co řešíme doma. Od rána do večera. Vlastně jsou spíše v dospěláckém, než minidětském prostředí - jistě to bude mít nemalý vliv na formátování jedince, a prvotně na rychlejším vstřebávání a chápání okolního světa. V tom prostředí prostě panenky nepotřebujeme…   

Výtvarka 
Tady jsme opět ve svém rybníčku. Nemáme telku, nekoukáme to telefonu, nemáme tuny hraček, ani jednu plastovou, natož ty panenky. My malujeme. Před školou malovala hodiny denně, dnes, pokud se neučí, maluje si snad ještě více. Malují obě, malují všude a bez únavy. A je jedno čím a na co. Něco čteme, něco zajímavého vidíme, jdeme to namalovat. Často chtějí namalovat obrázky od nás, a pak je kopírují. 
Nezapomínáme ani na další tvorbu, na podporu drobné motoriky, na manuální zručnost, tady jedeme ve velkém stylu :-) Život venku v přírodě, život bez hraček (psala jsem, že hračky jednou za rok expedujeme do školek v okolí a žádné nikdy nekupujeme), život takový je sám o sobě ateliérem, je místem k tvoření a holky to velmi baví. Chtěla bych pořídit hrnčířský kruh a už dávám do kupy dlátíčka a hledám vhodné svěráky, budeme i vyřezávat. 

Hudebka 
Zpíváme. Recitujeme. Hodně. Celé dlouhé básně, i dětské říkanky, zpíváme písně náročnější, zvládne sama hymnu i tatínkovo bojové songy, včetně Kaťuši :-) Noty čte i zapisuje. Od prvního školního dne má týdně klavír s panem Piánkem a denně pak cvičí sama. Měla první veřejný recitál na klavír, a to v rámci koncertu, který jsme na zámku pořádali. Zkoušíme flétnu a xylofon. Opět bez nucení. Nemáme doma žádný jiný zdroj hudby, neposloucháme rádio ani hudbu z nosičů. 
Holky mají rády mluvené slovo, takže doma je dost CD, kde klasické pohádky, historické ságy, staré báje a pověsti… atd. Ty si pouští i na cestách a opět je třeba podotknout, že prvně musí projít CD schválením, cenzurou, protože infiltrace samotných pohádek v novém alternativním provedení politickou korektností, genderovým šílenstvím, feminismem, poškozenými vztahovými modely… tedy ultralevicovými bláboly, je všudypřítomná.     
   
Tělocvik 
Co byste chtěli od dvou sportovců, kteří se rozhodli žít vysoko v Dolomitech, aby měli co nejblíže k přírodě a sportu, kteří sportovní akce - závody pořádají, aktivně se jich účastní, první rande si „odběhali“ a… Děti jsou venku denně, jedno jaké počasí, včetně největších mrazů a vánic dolomitských, a „venku“, znamená vždy sportovní výkon. 
Eli od pěti let závodí na běžkách, je členkou italského Sci Nordico Marmolada, jezdí po závodech a… je ve svém živlu. K tomu přidejme další sporty, prostým kolem počínaje, po lukostřelbu a horolezectví. 
Druhým rokem také závodně běhá, nyní je členkou atletického oddílu Dukla Praha, prakticky co víkend má závody a umísťuje se v 95% na stupních vítězů. Mimo tréninku s týmem, který je zaměřen i na pohybovou gramotnost a všeobecnou přípravu, má denně cílené tréninky na atletiku (běhy).
Výhoda domácí přípravy je znát i zde, my se učíme i při tom sportu, opakujeme si, vysvětlujeme, poznáváme nové… Nesedíme ve třídě!   

Počítačová gramotnost 
Ne, tady prostě ne. Škole jsme napsali, že tudy cesta nevede. V šesti letech naprosto k ničemu nepotřebuje ni názvosloví, ni praxi. Nemusí umět ovládat ani telefon, ani počítač! Jediné, co umí, je z telefonu nebo z auta zavolat jedním tlačítkem záchranku. Neví, co jsou to hry na telefonu, ale ví, že dělá fotky a posílá je. V počítači max shlédne pohádku, ale pod naším dohledem. Škola reagovala kupodivu kladně :-)

Praktické činnosti 
Vlastně vše popsané v osnovách (získává základní pracovní návyky, poznává vlastnosti materiálů a manipuluje s nimi, pracuje podle jednoduchých slovních návodů, umí pracovat bezpečně s nůžkami) máme už nějaký rok za sebou. Takže pečeme, vaříme, řežeme, montujeme, okopáváme, natíráme, makáme jako černý od rána do večera, kde a kdy to jde, ať na zámku, bo je tu práce jako na zámku :-), tak v Dolomitech, kde jí není méně. Jakkoli může, je s klukama údržbářema, pomáhá jim. Učí se rozdělat si oheň, hasit, zavolat pomoc, učí se zajistit si informaci, či ji předat v jakémkoli prostředí a dvoujazyčně. Náš život je práce, pracujeme doma, tudíž… naše děti jsou ta nejlepší (nejlevnější pracovní síla :-)) Mají své denní povinnosti, příprava jídelního stolu, sklízení, mytí nádobí, úklid, jejich je starost o pstruhy v rybníku, o králíčky, kozy a slepice v minizoo v Dolomitech, a když nějaký chlupáč či opeřenec chcípne, nebo ho vlk roztrhá (to platí pro srnky a kamzíky na pozemku kempu), musí to jít uklidit. Jsou u toho, pokud je to možné, když se zvíře musí picnout, stáhnout nebo vyvrhnout, aby bylo dobré maso na talíři. Prostě, muž je velmi nekompromisní. 

Přírodověda, zeměpis, dějepis, jazyky a dál. No, nemáme srovnání, neznáme jiné slečny z první třídy, jen vidíme, že nemalou část osnov pro šestiletky a sedmiletky Eli zmákla dříve, než do školy nastoupila. Tudíž jdeme dál. Ne s cílem být první v cíli, ale abychom nelenili. 

Já miluju přírodopis, pracujeme na zahradě a máme v Dolomitech zvířata, takže je to jasné, jedeme příroďák
Tatínek miluje dějepis, koukáme s malou na historické filmy, chodíme do muzeí, čteme knihy, které o historii pojednávají, Eli se ptá – tudíž jedeme dál i tudy. 
Cestujeme hodně, máme atlasy a knihy o dalekých zemích, staré knihy o vlasti naší, Eli se opět stále ptá – tudíž i tudy jedeme dál: zeměpis
V každé zemi se zajímá, jak se co řekne, a sama ta slova začne používat. Jazyky: v Itálii ví, že se bez italštiny s lidma okolo, zaměstnanci, kamarády, sportovci ze stejného klubu, atd., nedomluví, tudíž mluví. Neučíme ji gramatiku, cíleně ne, ale plavajíce po vlnách… podle potřeby. Brzo začneme s anglinou. 

Jestli jsem přísná? Ano, a muž ještě přísnější. Ale jsem spravedlivá paní učitelka :-) E-lišku učení baví, těší se na něj většinou a není bráno jako forma trestu nebo povinnosti. Ale je samozřejmě jako ostatní děti, když končíme hodinu, má větší radost z další činnosti, třebas kreslení si.  

Žákyně je součástí programu dne rodiny, největší výhodou je variabilita v čase i místě. Je nad námi ale dohledová škola. Jednou za půl roku musíme na přezkum. Škola umí těm méně zdatným rodičům, nebo těm, kteří se zprvu necítí i pomáhat. To nevyužíváme, psala jsem, ale na přezkoušení musíme. 

Probíhá formou pohovoru. Nám trval asi 20 minut. Předtím musíme online zhodnotit dceru v jednotlivých předmětech, a je třeba uvádět i podrobnosti. Na přezkoušení bereme… čtenářský deník, obrázky namalované, napsané příběhy, lze brát cokoli s výukou spojené k prokázání postupu a chápání obsahu výuky. Pohovor je za účasti rodičů, je to milá záležitost, psala jsem o ní v pololetí. Není to v žádném případě zkoušení, ani testy (zatím), je to volný rozhovor s několika: ukaž, tohle už umíš, copak je tady, jak se dělá tohle? Žádný stres, ale úsměvy a zájem. Byli jsme z přezkoušení všichni nadšeni. 

A co ještě k výchově, která s tou školní souvisí na 1000 procent? Snažíme se, aby to šlo takto: 
+ Neodmlouváme a výzvy k vykonání plníme na první (ideálně) :-) rodičů upozornění. 
+ Děkujeme a prosíme, zdravíme a koukáme se u toho na druhého. 
+ Koukáme do očí tomu, s kým mluvíme. 
+Chodíme spát po večeři, která je vždy v 19h. 
+ U všech jídel sedíme společně všichni a jíme dohromady, jíme vždy ve stejný a přesný čas. 
+ Jíme stejné jídlo, nikdo si nevybírá a nikdo neříká, to nechci. 
+ Nemluvíme s plnou pusou, neskáčeme druhým do řeči. 
+ Pracujeme, protože nás to baví a jsme v tom dobří, a pomáháme tím rodičům. 
+ Neznáme slova: nebaví, nechci, nejím, nechutná, tohle je jenom moje, nudím se… atd. 

Ano, občas sedne nějaká na prdku, ale jinam ne.  
Měnila bych? Ani za peníze ne! 

Tak takhle to v naší domácí škole chodí. Chystáme se na celou školní docházku a u všech našich dětí. Jistě, mohu, protože pracujeme doma a… volbu a startovní pozici máme ale všichni stejnou, však i já začínala jako zaměstnanec v kanclu někoho jiného… Výše popsané je výsledek prvních sedmi měsíců, prvního roku a dvou let předškolních, pro běžného prcka školkových. Jsme na úplném začátku, ale věříme sobě i E-lišce! 
 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(25.3.2020 02:11:59)

Maxik je kouzelnej........jinak skola na vysoke urovni.....prijimate nove studenty (haha )

(25.3.2020 08:21:56)

Ale... jo :-) Jen to bude mastný :-) Když si vezmu, jakej matroš produjují soukromé školy s naprdelposazujícími jmény v západním světě, bude u nás muset být cena mnohonásobně "výraznější" :-))))  No a miniMax je malá E-liška, jak si jsou podobní.  

(24.3.2020 23:04:22)

Úžasné čtení! Úžasná škola! 

(25.3.2020 00:00:12)

Fakt? No, někdy umí taky pěkně... překvapit :-) až by ji jeden poslal do nějaké pěkné sídlištní megahyperškoly :-) Ale sama jsem překvapená, jak nás to baví!