Tomu muži | Blanka Milfaitová | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Tomu muži

Zveřejněno 6.10.2017

Tomu muži, co mne každý den zachraňuje, aniž by to tušil, věnuji můj úsměv.
Tomu muži, co mne dennodenně trpí i podporuje, ačkoli jsem mnohdy jako zemětřesení hladomorem násobené, věnuji tlukot svého srdce.
Tomu muži, co mne den co den překvapuje a udivuje, věnuji každou slzu, jež přináší pláč štěstí.
Tomu muži, co mi je den za dnem po boku, necouvá a neodchází, nemohu dát více než poděkování. Poděkování za to, že je!
Tomu muži, co se zbláznil jen a pouze proto, aby pobláznil jednu holku, které už se začínalo říkat mladá paní, tomu muži, co pro naše nejasné obrysy života na horské samotě obětoval vše, co vše vložil do projektu marmeládové holky z lesa, nebudu moci nikdy vyjádřit dostatečnou úctu a obdiv.
 
Jsem tak trochu zbabělec, nadmíru introvert, co raději napíše dlouhý dopis, než řekne do očí krátkou větu. Nikdo mě nikdy nenaučil chválit druhé, protože nikdo nikdy ani nechválil mě. Pořádně ani nevím, sakryš, jak se to dělá. Mám přijít, poklepat mu na rameno a povědět, poslouchej, Pavlíku, jsi dobrej! Jsi nejdobřejší! No to mi nejde. Asi bych se u toho zakuckala, začala se chechtat nebo rychle mluvit o potřebě koupit novou velkou lednici, jen abych odlehčila svému já, které prostě neví.
 
Stejně tak neumím vyjádřit soucit, lítost nebo kondolovat, aniž by to bylo strojené, trapné, či přímo hrozné. Napíšu cokoli, ale nepovím to. Zčervenám, začnu se potit a ztrácím slova. Trémistka. Nevěříte? O to je to horší, protože byste si mohli myslet, že ta světem a médii ostřílená podnikatelka se právě dnes a právě ve vaší přítomnosti chová jako naprostá kráva.
A tak i lásku vyznávám jinak než šeptem do ouška, a neumím, no fakt že ne, vzdychat ani ty prasárničky pod peřinou, na seně nebo na kuchyňský lince, třebaže bych to někdy chtěla. Jo, dělat je, to jo, ale povídat o nich?! Hanbou bych se propadla.
........................
Moje třetí knížka je jiná. Ale totálně jiná. Asi vás zaskočí. Někoho naštve. Možná rozbrečí. Snad povzbudí. Potřebovala jsem něco světu povědět. V desítkách příběhů, myšlenek a přání. Potřebovala jsem něco povědět i člověku, který svůj vlastní život podřídil mému. Až se z toho stal život společný. I "Tomu muži" je jedna z kapitol. 
Včera jsem ho pozorovala, jak s naším správcem v lese dělá dříví. Na ten pohled nezapomenu. Na jižní hranici našich pozemků a přes říčku, co lemuje kemp, tam nahoře ve stráni vidím muže, který je opravdu šťastný. V nadmořské výšce "o moc výše, než je vrchol Sněžky", dělá dřevo na zimu, která tu umí být velmi krutá - on se usmívá, ačkoli námahou heká jako těhule, občas se zastaví k odpočinku, pohlédne nahoru k nekonečné stěně nejvyšší hory Dolomit, otře si pot... a já zas a znovu vidím šťastného chlapa. Mého chlapa! 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(11.10.2017 20:43:05)
Obdivuji, jak sve pocity sdelite nam vsem! Tohle by mel Pavlik ocenit, to ze se dokazete se svymi city podelit s nami ostatnimi, ackoli by nekdo mohl rict, ze tohle na verejnost nepatri. Omyl! Sakra patri. Preju Vam at mate Dolomity nebo Sumavu, ale to je vlastne jedno kde, plny lasky!!!!!
(12.10.2017 14:13:13)
Víte, já jsem - a jde to s věkem - stále více přesvědčená, že je třeba dávat vědět druhému, ale také světu okolo, že milujeme. A jak ta láska vypadá. Protože svět se ponořením do elektronického vyznávání lásky, odkopávaní a opouštění také zbavuje jedné krásné věci... veřejného přiznání citů. I proto ta třetí knížka :-)
(10.10.2017 22:00:53)
To je tak krasne napsany! :-) Vy jste si proste byli dani osudem, to nemohlo byt jinak... :-)
(11.10.2017 08:15:49)
No to je jasný :-) A Tobě pusu!
(6.10.2017 23:33:01)
Pan Radek Pecko mi snad promine, když mu ukradnu jeden jeho výstižný nedávný komentář: PECKA PECKO! Ale teď už za sebe :-) už tu nějakou dobu přemýšlím, co napsat či sdělit, ale jaksi nemám slov ani písmen... Napadá mne jediné - takto vypadá ryzí, upřímná a čistá láska :-) Moc Vám ji oběma přeji!
(7.10.2017 10:35:46)
My si říkáme, občas, že kde jinde, když ne tady, by to mělo být tak, jak píšeš, Jani :-) Ono to tu úplně svádí...
(6.10.2017 21:36:14)
Meruňko, si boží! To co píšeš jen tak někdo na sebe nepoví. A už vůbec ne tímto stylem...je to moc krásný a zárověň strašne srandovní :) Paolo je super panáček a já mu tak trochu závidím, že o něm tak mluvíš a píšeš...
(6.10.2017 21:45:21)
Panáček vzkazuje, že se na Tebe prý už moc těší :-) Tak nevím :-) A jinak... no, my to děláme rádi srandovní, protože jinak by se jeden z toho světa okolo asi pěkně podělal...