Tak jsme se dočkali i tady... | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Tak jsme se dočkali i tady...

Zveřejněno 12.11.2019

Vždycky tomu tak bylo. Vzpomínám si já, vypráví to muž. První sníh jsme slavili. Jančili, skákali, hledali sáňky a hněvali se, že z poprašku, co s námahou pocukruje celý kraj, ještě nejde stavět sněhulák. 

Když si Eliška před spaním všimla dnešního chumelení nad zámeckým parkem, propukla nehraná šílená radost. No a pak se hned přidává Mia, ani Maxe nenechává situace v poklidu, sedne si a začne tleskat. 

Jeden z důvodů, proč jsme odešli před sedmi lety na Pohoří na Šumavě, byla touha prožít opravdové zimy. To samé nás táhlo do Dolomit a je pravda, že tam je máme dokonalé! Uvidíme, co dokáže zima na pomezí Jihočeského kraje, necelých 500 metrů nad mořem. A uvidíme, jak se s tím vším popasují malé indiánky, protože s prvními vločkami Mia přednese dotaz znějící jako prosba: Jů, už chumelí, hurá, to už můžeme jet domů do Dolomit lyžovat“! 
 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(13.11.2019 21:07:44)

Hezký večer, celé rodině. Tak takto jsem začal komentář a pak psal a najednou se mi to ztratilo. Nevadí, psal jsem něco o sněhu v Praze, že je to i krásné, ale nemá to tu náladu hor, natož Dolomit. Vzpomínám, když jsme letos jeli na Mille Miglia a přespávali tam u vás, jsem strašně rád, že jsem tam byl. Rád, a těším se na to, přijedu zas.

A vůbec, kdy se vracíte?

Myslím na vás a všechny vás moc zdravím.

(13.11.2019 21:28:59)

Dnes byste tam nedojel, v Malze leží na 30 čísel sněhu a stále sněží :-) Měla jsem tam jet právě dnes, ale pak jsem dostala fotky situace a nic, počkám! Také ráda vzpomínám na dobré hosty, a někteří zůstávají v paměti i díky netradičním kempovým vozům :-) Třeba, jako byl Váš sporťák! 

My bychom měli otevírat za měsíc, ale sama nevím, jak to ještě bude. Zatím moře pozdravů a až pojedete okolo Zalužan, zastavte se!