Střípek v mozaice náhrobního kamene | Blanka Milfaitová | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Střípek v mozaice náhrobního kamene

Zveřejněno 3.12.2017

Dcera mého muže chtěla jít na Policejní akademii. Na bezpečnostní studia. Myslím, že se na ní v dobrém podepsala parta, do které ji její tatínek dlouhé roky vodil. Detektivové, vyšetřovatelé, členové zásahové jednotky, ale i vysocí velitelé jednotlivých zajímavých útvarů, od ÚOOZ po Sirene. Trávili společně volný čas, slavili různé narozky, absolvovali zajímavá cvičení či tréninky. Tenkrát se oba hodně snažili, aby to vyšlo. Nevyšlo. Pro „civila“ to bylo jako vyhrát v loterii, jeden z mnoha. Muž si stále myslí, že je to velká škoda.

Uběhlo pár let.

Muž včera přišel s tím, že na jednom zpravodajském serveru četl o jiné policejní akademii. V zemi, co prý nám má být vzorem. Prý ji máme dohánět. Nějak. Prý je to smysluplné, ji dohnat. Cituji: „To nejsou žádní kolegové. To jsou nepřátelé v našich řadách,“ popisuje jeden z vyučujících situaci na policejní akademii v berlínské čtvrti Spandau na anonymní zvukové nahrávce, která začala kolovat mezi policisty.  Autor nahrávky mluví o problémech, s nimiž se vyučující na akademii setkávají ze strany studentů pocházejících z tureckých a arabských rodin, o „atmosféře strachu“ a jejich „nenávisti, nechuti ke studiu a násilnostech“.“

To je asi kachna, povídám mu. Na policejní akademii, stejně tak na církevním gymplu přeci ještě platí určitá „pravidla“, dodám a ptám se, kde to našel. Aha. Seriózní zdroj. Sakra. Ano, i u nich se o tom píše. Sakra 2x. Jedinou „polehčující“ okolností pro ty berlínské zrůdnosti, je rozdíl v prestiži, úrovni a stupni vzdělání, kterého se na pražské a berlínské dosahuje. Tuto kvalitu jistě dohánět nechceme... 

Co se to děje, začínám se sama sebe ptát. Co se kdy a kde zlomilo? Citace pokračuje: „Nikdy v životě jsem během vyučování nezažil, aby třída vypadal jako prasečák a v ní polovina Arabů a Turků, neuvěřitelně drzých, hloupých a neschopných se vyjádřit,“ říká autor nahrávky podle listu Die Welt, který na případ upozornil. Vůči německým kolegům se prý studenti pocházející z imigrantských rodin chovali násilně a nenávistně a jako vyučující z nich měl „opravdu strach“.“

Realita země, kde se národ zlomený komplexem z vlastní minulosti posunul k nehoráznému sebemrskačství, aby se z něj později stala forma nižší, tedy pestrá kolabující společnost, ta společnost, která rezignovala na minulost i budoucnost jednotlivce, postavila se na hranu vysokého útesu a… Sama sebe vede k posledním krokům od nenávratna. A ona jde. Slepě jde. V kontextu tohoto tragického plivání po příštích letech vlastních dětí, se Němci už ani nepozastaví nad vysvětlením, co pro mne znamená jediné… máte, co jste chtěli:  

Cituji: „Policie tato obvinění odmítla, přiznala ale, že některým žákům akademie chybí respekt a disciplína. Někteří z nich mají nedostatečné znalosti němčiny, několik z nich bylo také v minulosti trestně stíhaných. Kořeny v zahraničí má podle policie z dvanácti set žáků berlínské policejní akademie asi 45 procent.“

Co je horší, apokalyptický obrazec tzv. tvrdého konce, cosi, co známe z temných obrázků mnoha autorů či z amerických sci-fi filmů, do kterého i tento příběh vkládá svoji část mozaiky, nebo postupná apokalypsa řečená měkká, ničící nás téměř nevidomky, postupně, pomalu, ale o to děsivěji? Do čeho vyrůstají moje dcery?! 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(4.12.2017 10:30:04)
V noci když jsem si přečetla Váš článek mě zatrnulo kam až to ta EU nechala dojít a jak nám naši politici celou dobu lhali a pak se mě dostal do ruky deník Mladé fronty ze 7.11.2017 a přečetla jsem si to a jen jsem se divila , že to otiskli. Myslím, že většina obyčejných lidí lidí má strach v čem budou žít naše děti a vnoučata a vědí to již hodně dlouho ale pokud o nás rozhodují lidé, kteří děti nemají tak je něco špatně . Mějte se moc hezky , zdravím Vás z Podkrkonoší.
(4.12.2017 10:34:19)
Vidím to stejně... bohužel nevidím nápravu. Ani šanci na ni. Mám jen protivné otázky... Pozdravy k Vám!
(3.12.2017 21:22:19)
Kdy se tolik zvrtlo? Dneska jsme se k večeru s dětma dívali na film "Krakonoš a lyžníci". Milujeme ho! Všichni! 38, 39, 11 i 6! A zase mi bylo smutno z toho, že jsme měli žít v té době! Na kopci na boby bylo dnes dětí jen 7! Je to jediný kopec ve vesnici. Za nás jsme se tam málem nevešli. Neřeším, že se syn trápí s mechanickým učením , že mu jedničky nepadají z nebe, že kamarádů má jen pár, protože zbytek sedí u počítačů. Ale co bude jednou ....... to mě trápí moc!
(3.12.2017 21:24:44)
Vlastně joooo! Vždyť já ho za 10 let pošlu k vám! Bude skvělý údržbář čehokoliv a traktory miluje a vy si to Lamborghini stejně nakonec necháte
(3.12.2017 21:50:13)
Barborko, já na moc a moc otázek neumím odpovědět, a možná proto, a možná, že i díky odpovědím, které mi dává můj muž, protože vidí asi dál, jsme tam, kde jsme. Nechci mít totiž nikdy Vámi popisované myšlenky a starosti. Neustála bych je. nejsem tak silná, jak se zdá, pokud jde o naše dcerky. Takže, až mladej dorazí, slibuju, že pokud bude umět rukama, a nebude se schovávat za děsuplná evropská či gender studia na fsv, nebo za podobná zvěrstva páchaná na mladých lidech ve velkém, to Lambo tu na něj bude čekat :-)
(7.12.2017 21:15:43)
Juuu, ani nevíte, jak mi tento nápad zvedl náladu! Já už se na to strašně těším! Protože tam u Vás, je prostě nádherně! A syn? Ta cizí slova v životě neslyšel, hned tak neuslyší, ani já se jim nijak nesnažím rozumět! A manuálně použitelný je od malička, to už ho neopustí. Na to ho už dobře znám! Užívejte si každý den! A děkuju! Za každé milé, povzbuzující, slovo!
(7.12.2017 22:36:36)
Barborko, nepřítele je dobré poznat :-) Slova pochopit, aby věděl, čemu se bránit :-) A my budeme čekat!
(3.12.2017 21:22:16)
Kdy se tolik zvrtlo? Dneska jsme se k večeru s dětma dívali na film "Krakonoš a lyžníci". Milujeme ho! Všichni! 38, 39, 11 i 6! A zase mi bylo smutno z toho, že jsme měli žít v té době! Na kopci na boby bylo dnes dětí jen 7! Je to jediný kopec ve vesnici. Za nás jsme se tam málem nevešli. Neřeším, že se syn trápí s mechanickým učením , že mu jedničky nepadají z nebe, že kamarádů má jen pár, protože zbytek sedí u počítačů. Ale co bude jednou ....... to mě trápí moc!