Štrbské pleso jako Prachovské skály | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Štrbské pleso jako Prachovské skály

Zveřejněno 13.9.2020

Budu i o nich psát, asi pozítří, ale proč to dnešní spojení, nebo srovnání? Krásné je obojí, jasnačka, leč… musíte tam ráno brzo. Štrbské a okolí jsme dali ve středu prvně právě ráno, paráda! Den odpočinku mezi Zlatou tretrou v Ostravě a závody v Košicích. 

Zkusili jsme letní mód „rodina na výletě“, sice bez prince Maxe, ale i tak! Kdy se to stalo naposledy? Na Tatry vzpomínám kdesi v hloubi paměti, a asi špatně. Měla jsem je za vyšší nebo spíše rozlehlejší :-) To jistojistě řádí ten dolomitský úhel pohledu. Muž je má evidentně v ještě větší paměťové hloubce, a tak jsme také trochu bloudili. Jezdíval sem na soustředění jako atlet. Z jeho vyprávění o tom, jak běhali na tu a tu chatu, jak byli 3x za sebou na Rysech, co tam vynesli a koho snesli, se mi zdá, že mluví o prehistorii a pionýrech dnes tolik oblíbeného skyrunningu… :-)

Ať je to jakkoli, užili jsme si tatranského dne a zavírali oči nad tím, jak se investuje pouze do soukromého a jak infrastruktura, zázemí a drobné služby zůstávají v minulém století. Odpoledne vyrážíme na druhý okruh, s Eli si zaběhat.  

A to byla vážně chyba. V podstatě to nejde, okolo jezera se táhne had lidí, volně pobíhajících hafanů, a ačkoli se nesmí to ani to, i mnoha cyklistů, které nikdo nezastaví. Utrpení, a proto mizíme dál do lesa, uklidnit se. I my jsme turisté, ano. I my žijeme z turistického ruchu, ano. Tady i v Dolomitech, ano. Ale nějak nám to začíná „vadit“. U Jičína za tři dny narazíme též :-(

Přespíme a mažeme dál, čeká nás nejvýchodnější gotická katedrála Evropy a pod ní umělá atletická dráha. Nevídaný improvizovaný stadion mýtického mítinku JBL Jump Fest. Jak se Eli popasuje se slovenskými soupeři? Budou si rozumět? Jsem nemálo zvědavá už teď!

A pár fotek, dnes opravdu málo... 

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit