Slunečná kavárna a její dobré duše | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Slunečná kavárna a její dobré duše

Zveřejněno 2.3.2019

Před pár lety se na inzerát přihlásil na brigádu klučík. Ano, klučík neplnoletý co u nás chtěl trávit kus prázdnin a učit se. Přivezla ho maminka. Vzpomínám na pohovor venku na terase, koukali jsme na sebe s mužem a kroutili hlavou. Sice vše, co jsme si kdy přáli od cukráře slyšet, ten klučík říkal, ale my mu moc nevěřili. Přesto nám něco napovídalo, abychom to zkusili. Dostal první úkol a splnil ho na jedničku. A pak byl na jedničku celý měsíc. On vydělal balík, něco se jistě naučil a my jsme si pomoci vážili. Pak se ještě několikrát zastavil. A za rok přišel opět a dostal v podstatě volnou ruku. Mimo klasiku, za kterou jezdili klienti do mojí kavárny roky, a kterou zmáknul na 100%, pekl, co chtěl. Další úspěch. Učil se, četl, zajímal se, psal a fotil, byl jiný, než jakýkoli cukrář, kterého jsem kdy poznala. Než jakýkoli jiný mladý muž jeho věku.

Já pak lítala po expedicích a nakonec odjela i s rodinou do Dolomit. Na Jirku i tady ráda vzpomínám. Třeba, jak jsem kdykoli, když klienti hlasitě chválili moje větrníky, povídala, že to není moje dílko, ale… a pokaždé Jirku z kuchyně vytáhla a vytahovala jsem se s ním. Pak se mi ztratil z perimetru, kavárnu jsem dala do prodeje – zatím její potenciál moc lidí nepochopilo, nebo jim lenost nedala tu řeholi vyzkoušet – a Jirka šel vlastní cestou dál. 

Až včera mi Baruška poslala minirozhovor s šéfcukrářem pražské Esky, kde ten kdysi klučina, dnes cukrářský umělec píše: „Měl jsem kliku na lidi, moji první profesionální zkušeností v gastronomii byla práce pro Slunečnou kavárnu Blanky Milfaitové, kde si jedou na podobné notě, jako tady u nás…“. Koukala jsem s pusou otevřenou a možná byla trochu i pyšná. A smutná, že podobnou zkušenost, tu dokonalou a učebnicovou, mám jen s jedním z mnoha lidí, co mi kavárnou prošli. 

Barušku nemohu počítat, to je kategorie sama pro sebe :-) Ta je součástí nejen kavárny, týmu, ale i mojí rodiny už šestým rokem, součástí pevnou a nenahraditelnou. Dotáhla to na úroveň vynikající cukrářky, světové přebornice ve vaření marmelád a hlavně pak… stala se pro moji rodinu nepostradatelným členem a dětem pak někým tak důležitým, že pro něj ještě nevymysleli jméno :-) 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(25.3.2019 12:42:16)

Já myslím, že jste zanechala Blani svou stopu nejen v tomto mladíkovi. Já u Vás nikdy nepacoval, ale vždy jste mi byla a stále jste vzorem jak pracovním, tak hlavně lidským a i já se dnes mohu pochlubit oceněním ze světové soutěže, i když z trochu žhavější oblasti.

Jsem rád, že jste a mějte se fajn

(25.3.2019 12:46:44)

Radovanem jsem nadšená, že jsem mohla být... alespoň na dálku u Vaších začátků a rozhodování! Víte, že lidí, jako jste Vy, si nesmírně vážím a kde mohu, tam je dávám na první místo! Jste dokonce jeden z důvodů, kdy mne mrzí, že už v Čr nic nedělám, ráda bych nabízela i oheń z Vaší dílny :-) 

Moc držím ve všem palce a pokud mi pošlete něco o tom, kam jste se probojoval a pár slov k tomu, ráda o tom napíšu! 

Krásné jarní dny! 

(25.3.2019 12:57:49)

díky za pěkná slova,

bez Vás, bych asi ani nezačal, natož abych byl tam, kde nyní jsem. Děkuji

Prakticky hned se na mě sespaly media, kdy o mě psala MF DNES, 5plus2, nebo iDnes, což jsem absolutně nečekl, že jedna medaile spustí takovou lavinu :-) a zahlí můj eshop.

Noviny Vám nepošlu (i když rodiče si to pyšně archivují), ale odkaz na článek je zde:

https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/chilli-omacka-soutez-oceneni-radovan-fron.A190312_463229_ostrava-zpravy_woj

(9.3.2019 21:08:45)

Děkuji <3

(9.3.2019 22:35:31)

No však :-)

(4.3.2019 22:41:23)

To je úžasné! Máme tedy tip na místo v Praze, kde se určitě zajedeme podívat! A kde je konec slečně, co sedí vedle Báry na fotce? Tu si z cukrárny na Srní pamatuju, přijeli za ní ten den rodiče a ona jim vše tak nadšeně ukazovala! 

(5.3.2019 15:09:51)

Jistě za ním skočte a že nechám pozdravovat :-) Vedle Barušky je malá Miška, byla u nás na brigádě, několikrát pomáhat, taky na křtu knihy, vzali jsme ji s námi na kurz do Říma... i do Dolomit dorazila. Teď je na vysoké škole. Moc pracovitá a milá :-) 

(2.3.2019 21:33:58)

Musí to být krásný pocit. A moc lidí ho za svůj život nikdy nezažije. Ale člověk prožívá i ten pocit, kdy spousta lidí jen projde.

(3.3.2019 07:25:04)

Ano, to je pravda, člověk prožívá i ten pocit, kdy spousta lidí jen projde... je to smutný pocit, pro mne plný prázdnoty. V případě zaměstnanců - cukrářú, zvláště mladých, je to pocit naprosto šílený. Koneckonců situace na poli zaměstnanosti a kvality zaměstnanců je v Čr dostatečně známá - není z čeho brát, učni nic neumí a mladí nemají ochotu se učit, ani na sobě makat.