Dá se na to dívat nejedním úhlem pohledu, prý. Na ten náš život, co online žijete se mnou i vy. A po včerejším telefonátu, který bych už opravdu nečekala, a který, pravda, netrval ani pět sekund (o to déle jsem pak brečela), mě napadlo, že chybí málo:

Někdo by mohl napsat - Asi první miminko, které se narodilo dobrovolně do maringotky, tisíce kilometrů od domova, na přímořskou louku jakéhosi divokého ostrova. Tedy, porodila ho tam dobrovolně nejspíše pěkně nezodpovědná matka! Co to je asi za ženu? Není to potulná cikánka, ani špindíra bezdomovec, nepatří mezi travellery nenávidějící systém či pravidla, sakra… kdo to tedy je?! Nemělo by se to nechat zkontrolovat? Pořádně. Nechtělo by to malé udáníčko na prověřeníčko… Třebas hygienických podmínek v tý maringotce, zázemí (maj vůbec tekoucí vodu, a záchod jako suchej, nebo jak?). A detailní kontrola duševního stavu osob, které takto „hazardují“ s novým životem?! Na co se čeká? Ale, krutí brko, kam to udání poslat? Do gesce koho spadají? Matka, potulná marmeládařka z novohradské samoty, a novorozeně cizí národnosti i bydliště. To bude dvojka. To bude asi výchovička…

A když se podíváte na fotky, je vám to jasné hned, to dítě musí strašně trpět! Kdesi v rokli, na ostrém slunci a, panenko skákavá, ve větru, ty usmolené ksichtíky matkou skrývané, umolousaný límec a, no jo, vůkol smog i zápach moře! Co třeba prcka zabavit, zrekvírovat. Někým. Ha! Rodiče zavřít. Někam. Ha! A jo, vlastně je tam ještě druhá dcera. Ta je na cestě „bez domova“ třetím rokem! Bože, kde je nějaká socializace, základní stádní návyky a vlastní tablet!? Umí si vyčistit zuby? A co teprve příbor, zná ho? Jakože cože, když si neutrhne, nejí?  K adopci! Přeci jen, je to blondýnka… I když, kdo by ji chtěl, podle sousedů prý moc nemluví, drze štěká, nejraději chrochtá, cíti se býti koníkem, metá kotrmelce, nadšeně se toulá (po vlastní zahradě - jaká to opovážlivost) nahatá, a dost prdí! A když jí škeble (holejma rukama, jistě nemytejma), vypadá jako… zvíře! To jí naučil ten děd vševěd na Sicílii! No, co tohle je za lidi!

V údolí řeky Alcantara najdete vulkanickou rokli jménem Gole di Larderia, kam jsem s mojí rodinkou vyrazila na oslavu. Jo jo, zbojnická dcerka Mia Ronja oslavila sedm dnů života, a nás nějaké šestinedělí doma neudrží :-) A jestli vám připadá, že je tam (fotokoláž) přepeckováno, pak JO, chtěla jsem fakt fotit jenom moje holky :-) Miluju je!