Milada Run: nejlepší čas na cílové pásce | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Milada Run: nejlepší čas na cílové pásce

Zveřejněno 4.8.2020

V sobotu se tým vracel akorát na večeři. Přeskládat závodní tašku, do vany, bašta, kousek pohádky z nové knížky a vyprávění o super úspěšných dvou závodech v Beskydech. A ráno na šestou opět odjezd. Směr Ústí nad Labem, umělé jezero Milada. Velký závod, kde budou i hvězdy atletického nebe. 

Sluníčko se chce vyřádit, Eli předzávodní přípravu absolvuje prakticky nahatá. Areál závodu je téměř na břehu jezera, což je jedna velká pláž plná odpadků. Koše nekoše, kam se dá cokoli pohodit, tam to leží. Oblíbená zákoutí pro vosy. Kde nejsou odpadky, jsou elektrocentrály. Jejich kravál by nevadil tolik, stejně všude hučí davy, muzika a spíkr :-), ale ten smrad z předpotopních stavebních strojů na elektřinu. Uf, táhne se, kam se jeden hne. 

Na startu závodu Olympia 500 metrů je pěkně plno. Běží všechny věkové kategorie spolu. Malé děti neumí taktizovat. Od prvních metrů prostě na plný kotel a pak klidně nedoběhnou, ale rvou se hned od startu. To je zážitek! Každému bych ho přála zažít! Brzké táhlé stoupání „peloton“ roztrhá a na špici se usadí Štěpánka s E-liškou. 

Na sešupu k cílové rovince E-lišce o pár metrů uteče a takto vbíhají do areálu akce. Malé nejspíše dojde, že k nápravě zbývá jen pár desítek metrů a nasadí k neuvěřitelnému spurtu. Ani na přímý dotaz fotografům v cíli, ani od Štěpánky samotné, natož od Eli se nelze v místě dovědět, kdo vyhrál. Jistě pomůže čip časomíry v závodním čísle, řekl by si jeden. 

Štěpánka je o dost větší, starší a... běžela krásně. Dala E-lišce zabrat. Na cílové pásce jsou prakticky spolu. Mají stejný čas. O pověstná prsa, tady spíše o nos :-) je ale Eli druhá. Štěpánka vyhrála oprávněně. Holky si chvilku povídají, blahopřejí si jako velké atletky. Nakonec dostaneme i tu fotku z cílové pásky, kde Štěpánka vítězí s rukama nad hlavou... jako velká závodnice :-) Paráda! 

Na vyhlášení čekají snad všechny děti ve vodě. Eli si plave, taťka se dusí ve vlastní šťávě, vzduch připomíná horkovzdušnou troubu. A pak bleskem domů. Odpoledne E-lišku čeká velká „japonská“ výzva. Něco nemyslitelného. Dlouho jsme se rozmýšleli, ale nakonec jo. Doprovodíme ji, nenecháme ji v tom samotnou. Příště vám o tom povím více. 
…………
Budu se asi opakovat, no ano, budu, píšu o tom běhání často, stává se mi tady z toho takovej malej větší "deník běžce". Budu upřímná, psala bych i více :-) Prvně jsou Eli závody i 2x týdně, no a pak je to snad to jediné, co mi v této divné době dělá radost :-(

FOTOGALERIE 
 

Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(5.8.2020 19:23:41)

Eli je bojovník..a někde jsem slyšel,že i prohry posilují....

Divná doba..máš pravdu mohl bych tu hodinu psát a psát co všechno mi přijde divné,ale asi jsem jiný a jinde..proto raději zítra vyrazím konečně k prameni Divoké Orlice poděkovat za to že je to nej řeka na světě.. :) a ano alespoň na chvilku utéct z tohoto světa..

 

 

(5.8.2020 20:48:29)

Je to 100% pravda, prohra je škola, bereme si z ní příklad a můžeme to PROČ studovat a učit se... Kdybychom to viděli jinak, nepřihlašoval by jí trenér na závody do kategorií s dětmi o hodně staršími, nejezdili bychom za konkurencí a možností se popasovat světa kraj, ale hráli si na malém písečku za humny, kde i jednooký může být králem. 

A k té době? Vzpomínám si na váš rozhovor s mužem a vaším kamarádem Peckou tady na zámku. Byl o divné době, mrazilo z něj a nedával moc nadějí. I proto musíme mít co nejvíce dění okolo ve vlastní ruce, abychom přežili...