Lesní domov | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Lesní domov

Zveřejněno 9.2.2013

O Pohoří na Šumavě často zdá se mi,
les kolem voní ve snu smrky i jedlemi.
Modlitba k slunci stoupá čistým zpěvem,
jak člověk písní, ten les dýchá dřevem.

Má totiž srdce, tu je slyším bít,
nad vřavou světa uchovává klid.
Chceš-li být aspoň jednou s tichem sám,
hluboký rybník spí v tom lese tam.

Nehybná hladina se občas pozachvěje,
rej sudiček hloub na dně prý se děje
a někdy snad i zdola slýchat hlasy.
To si jen, vodo, prozpěvuješ asi.

Jako by prameny ti srdcem protékaly,
jako sám Luzný čaroval by zdáli.
I mořský orel hnízdívá tu blízko,
jelen se pásá pod zelenou břízkou.

Zdraví tě luka, tonou kolem v rosách,
zdraví tě jejich květy, srdce lesa,
rybníku, po sám okraj plný ticha,
rybníku, plný života a jasu.

Postaru říká se ti Kapelluken,
opájím se tím jménem, jeho zvukem.
Bože, veď nás k té vodě plné vůně
a uzdrav srdce, které steskem stůně.

O lese u hranic přečasto zdá se mi,
pověsti slýchám šumět jeho větvemi.
Modlím se s ním v Pohoří na Šumavě,
nad námi strmí nebe ve své slávě.

 

Herma Halbhuberová, rodačka z Pohoří


Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit