I proto jsem na Srní koncem srpna přijela. Bylo to včera. Poděkovat alespoň takto skrze fanoušky, které jsem na Šumavě za jeden den potkala, poděkovat všem ostatním, se kterými si mohu už jen psát… Přijela jsem poděkovat prostřednictvím těch několika set hostů posledního prázdninového pátku i všem ostatním klientům, kteří za mnou přijíždějí z celé země i ze zahraničí, a já nejsem a nejsem. Chtěla jsem moc poděkovat těm mladým, co mi dnes a denně od rána do noci pomáhají, aby manufaktura a kavárna šlapaly bez ztráty desítky. Dva měsíce jsem na ně neměla čas, však i naše sezona v Dolomitech je náročná, ale povedlo se na poslední chvilku. Chtěla jsem jim všem podat ruku! Potřebovala jsem nutně poděkovat osobně i Barušce, dobrému srdci naší firmy v Čechách, obejmout ji a vidět, jak moc se na sebe těší navzájem s malejma indiánkama.

Nakonec jsem moc ráda využila příležitosti, na tři, čtyři hoďky „vypnula“ a pozvala si na oběd kamarádky :-) Boží bramboračka plná hub, líčka s kaší a restovanou zeleninkou, pak samo větrník. Základ mi připravil náš kmenový mistr vařečky, pan Čuně, alias nejlepší kuchař regionu Honza Benešů od Štěpána, já jen frajersky dohřála.

Pak jsem udělala něco, co už roky ne. S Ivankou, ženou, které si moc a moc vážím, jsem sedla k ohništi na zahradě a pokecala o všem, o čem si holky normálka povídaj. Já už to skorem zapomněla. Bylo mi najednou dobře…

Náš relax byl dokonalý, den jako vymalovaný, voněla káva i pozdní slunce na suché trávě, a klid vůkol omračoval; ochranka dobře ukrytá nerušila, pan P. totéž kdesi s holčičkami. Ale nebojte, nesedělo se jen tak „na sucho“! Oloupala jsem společně s první dámou pořádnou kupu jablek, však i to je odpočinek! Pak se přesouváme do kuchyně a ještě s Radkou si všechny tři prostě… uvaříme marmošku na podzim a na zimu. Jablíčka, karamel, rozinky a v druhé várce jablíčka s aperolem! Jo, přesně, oddech jako poleno.  Hromada smíchu, příběhů z jedné i druhé strany, pohoda a svět okolo, který by tomu možná nerozuměl, jsem zavřela na chvilku za vrata na klíč.

Poděkovala jsem, kde se dalo. I sousedovi za borůvky. Před pár hodinami jsem se vrátila domů pod nejvyšší horu Dolomit. Ten zážitek si nadlouho uchovám. Děkuju ještě jednou všem. Za sezonu, podporu i přátelství.