Po velkých rozhovorech pro Stern a Focus v minulých letech, doplňujeme „německou PR řadu“ světové královny marmelád o Süddeutsche Zeitung Magazin, a rovnou významným dvojitým rozhovorem s Christine Ferber. 

No ano, rok připravovaný duel francouzské ikony cukrářství, čokolatiérky a autorky krásných knih nejen o marmeládách - s také cukrářkou, mnohonásobnou zlatou medailistkou z WMA a též kulinářskou, tedy spíše cestovatelsko kulinářskou spisovatelkou bude… KOLOSÁLNÍ. Přesně tak ho nazvali producenti a dlouhodobě a intenzivně se snažili Christine a Blanku dostat ve stejný den na stejné místo!   

Není nezajímavé, že na magazínu SZM se v jeho anglické mutaci podílí přípravou i New York Times. Noviny, jejichž je SDZ přílohou, se prodávají v nákladu cca 370 000 výtisků denně a není (mimo Bildu) novin, které Němci čtou více. Prostě, žádný vořezávátko :-) 

Už jenom produkce setkání dvou žen, které obdivuje snad celý gurmánský svět pro jejich um, nadšení, skromnost a chuť předávat dál vše, co umí skrze nejednu jejich publikaci, je impozantní. Vzkaz z redakce zněl: „Nic není nemožné, jen se prosím vás setkejte“. 

Colmar je nádherné horské město a Christine nás nakonec „donutila“ zůstat o den déle, aby měla na Blanku dostatek času. 
………………………………

SOUTĚŽ: 
Dnes tedy také končí soutěž o „Kdo uhádne první“, kdo obě dámy rozezná, ten si odnese OPEN VOUCHER v hodně téměř 5 000 Kč, voucher na exkluzivní noc na Zalužanském zámku, v Komnatách České Královské komory & samozřejmě s plnou parádou: welcome drinkem, večeří z Blanky kuchyně a snídou též! Pro dva! 

A my jako vítěze provoláváme pana Radovana Podhrázkého a paní Lucii Trávníčkovou! Gratulujeme!

Ano, nakonec udělíme ceny dvě, rádi děláme radost druhým :-)

Všichni ostatní pak (komu se podařilo jmenovat paní Ferber) u nás na zámku mají dárek, který si mohou během roku kdykoli vyzvednout. Seznam vítězů je v našem concept store dostupný obsluze…, takže stačí prostě jen dorazit!  I vám gratulujeme! 
………………………………

Dnes pro vás mám ještě pár (no, pěknou hromadu) fotek z pořízení rozhovoru (tři hodiny povídání), z následujícího focení (trvalo pět hodin), kdy jsem s Christine uvařila i několik marmelád (viděla jsem starou i novou výrobnu, ale nakonec se vařilo v části staré Maison Ferber z roku 1540), třebas čistou malinovou nebo jablíčko mandarinkovou. Mimochodem, obě máme stejný vzkaz pro umělosladiče a poptávače marmelády bez cukru - ne. Marmeláda je ovoce s cukrem. Vždy tomu tak bylo a my, starý struktury marmeládování, to tak budeme prosazovat do konce věků. 

Fotogalerie je i plná fotek z večeře toho dne v konceptu „domácí restaurace“. Pokud mohu, budu tento gurmánský zážitek řadit mezi několik nejlepších mého života! Manželé, 63 a 78 let (!!!) spolu vaří, obsluhují, blázní okolo hostů, jsou pozornější, milejší i usměvavější než v La Degustation Bohême Bourgeoise (moje velké zklamání), a kvalita i čerstvost jídla jsou absolutní top! Restaurace Jean-Paula a jeho ženy se nachází ve vesničce Niedermorschwihr o 300 duších, kde žije a podniká i Christine, a na fotkách je to ten starý krásný modrý domeček U Maltézských rytířů, focený přes den i večer. Mimochodem, muž si to tam absolutně zamiloval, a když stařeček nestíhal, přidal se a pomáhal roznášet :-) Neskrýváme, že podobný projekt máme v šuplíku na Zalužanském zámku :-)

Novinářka nás ráno posadila vedle sebe a povídá, podaří se mi konfrontovat dva rozdílné světy dvou marmeládových královen, my se na sebe s Christine podíváme a je nám hned jasné, že tudy cesta nepovede… Ačkoli její svět marmelád trvá přes 40 let a můj jen sedm, ačkoli v některých drobnostech jdeme jinudy, jsme přístupem, filosofií a pohledem na svět nejen vaření JEDNA duše. 

Žádná konfrontace se nekoná. Z čeho vařit, kdy a s kým, jak a proč, a jakou cenu produktu dát… nikde. Při dotazu na ceny našich marmelád jednohlasně zvoláme, že naše marmelády jsou levné :-) „Se skleničkou marmelády ti totiž dávám nemalý díl mého vzácného času, kus lásky, pěknou dávku touhy i nadšení, ovoce, které jsem pečlivě vybírala a připravovala pěkně dlouho, a dávám ti i kus mého já.“  

Při rozhovoru mi dochází, že i ikony jsou lidé :-) a mají své super vrtochy a tvrdou hlavu, mají ale také odvahu jít vlastní cestou nebo některé věci prostě nedělat. Asi proto jsou to ikony. Christine by mi mohla být maminkou. Nebylo by to vůbec marný :-(

Na druhý den vyrážíme na výlet. Projedeme několik kouzelných vesniček (a já vím, kam se na jaře vrátím), až dojedeme do Riquewihru. V centru skorem nikdo nežije, ale je jako z pohádky! Jdeme od ochutnávky k ochutnávce, třebas sýrů, navštívíme galerii famózního Michele Lotha, nakoukneme do pár obchůdků, kde prodávají Christině marmelády (jako na kontrolu :-)). Chodíme sem a tam a čas neplyne… Zastavil se i v obchodě, kde Vánoce nemají prázdniny a my ho celý prolezeme, vybíráme si ozdoby, smějeme se a je nám dobře.  

Povídalo se ale i o závisti a pomluvách - Christine dostala od prezidenta Francie Řád čestné legie (francouzsky Ordre national de la Légion d'honneur), nejvyšší francouzské státní vyznamenání, který „vymyslel“ v roce 1802 Napoleon Bonaparte a… už se nesly pomluvy konkurenční. A já myslela, že je to jen česká nemoc. 

A opět oběd v režii mé nové přítelkyně, tak se navzájem celé dny titulujeme, vyprávíme si o dětství, o rodinách, o vztazích a snech, a… opět tradiční alsaská kuchyně plná masa, zeleniny, brambor a hlavně zelí! Mrkněte na můj v terině připravovaný Alsaský hrnec… baeckeoffe, plný lilku, mrkve, brambor, cibule, skopového, hovězího a vepřového, a alsaského bílého vína. Však vinice jsou tady všude, na každém centimetru půdy. Obě jíme s radostí. Se stejnou, s jakou děláme marmelády. Lezeme si vzájemně do talířů, dáváme si ochutnávat, smějeme se a jedna druhé říkáme, jsi skvělá. 

Tím bych report o pár dnech s Christine chtěla ukončit. Obdivovala jsem ji už před lety, a obdivuji ji dnes o hodně více. 

…………………
Poznámka pod čarou. Domu vezu celé kolo alsaského zázraku: sýr Munster fermiér, jehož tradice výroby sahá až do roku 500. Je to sýr zrající. Miluju ho! Ale cesta z Colmaru domů trvá a trvá a trvá. Ještě dnes nám auto smrdí, jako ta sýrárna, kde jsme ho koupili :-)  

…………………
Druhá poznámka pod čarou. Ve fotogalerii najdete i oba dva vývěsní štíty Maison Ferber - Au relais des trois epis, štíty famózní, stejně jako zašlé, které lákají do starého obchůdku s pekárnou, kam se i v době našeho focení (zavřeno) snaží dostat desítky lidí, většinou turistů. 
 

A POŘÁDNÁ NÁLOŽ FOTEK