Buďme na Vánoce chvilku dětmi... | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Buďme na Vánoce chvilku dětmi...

Zveřejněno 12.12.2019

Jmenuje se tak (tak nějak) úžasný předvánoční videoklip jednoho mikroobchůdku kdesi v Anglii. Malý kluk, velký asi jako Mia, v něm nerozbaluje dárky, nečučí do telky, nefláká se u počítače ani u mobilu. Pracuje v tom obchodě, vstává brzo, řadí zboží, prodává, uklízí a večer se promění v tatínka. Dokonalost sama. Nedá se to takto ani popsat. 

Ten videoklip je snad jediný na světě, který nepropaguje chronickou až patologickou potřebu vnucovat prostým rodičům povinnost zavalit děti na Vánoce tunou dárků. Nebo raději dvěma. A nejlépe nejen na Vánoce. 

Střih, druhá strana "světa", a už vidím všechny ty továrníky, čert ví odkud, jak sedí ve svých super luxusních kancelářích na nejdražších adresách a mnou si ruce mumlajíce cosi o tom, jak se jim povedlo zaplevelit miliardu dětských srdíček a dušiček bakelitovým hnusem, který sám buď kvičí, čůrá nebo střílí. Nebo to vše pohromadě a v jeden moment. Oni se tetelí blahem, jak z dětských pokojíčků udělali dokonalá depa hraček. Sklady. Překladiště. Nebo ne? Nebo už to ani nevnímají? 

Jejich marketéři se naučili slovíčka, kterými otupili mysl nejednoho z nás, včetně odborníků na dětskou křehkost i specialistů učících učitele jak učit a vychovávat předškoláky.  Slyšíme od nich slovní spojení jako: dokonale interaktivní, perfektně didaktická, absolutně rozvíjející motoriku i smysly, naprosto nezbytná pro řádný vývoj a rozvoj a…  A opak je pravdou! Děti se v té smršti plastu a elektroniky neorientují, hračky je rychle přestávají bavit a opravdová hra motorická, jako třeba skákat přes švihadlo, chodit lesem mezi kořeny a větvemi, lézt po stromech, přeskakovat obrubníky či kameny, už nedokážou. Už neumí jen tak střílet prakem na sousedovic kočku :-) a stydět se za to, ale rvou se v obchoďácích, a když je napomenete, dostanete též! A už vůbec neumí pomalounku polehounku snít o cestě do pravěku…

Je třeba se jim, všem těm Čarodějům ze země hraček, co ovládli Vánoce, postavit se vší silou a odvahou. Čelem. A vzít do ruky meč a štít. A vlajkonošům našich řad do té bitvy o budoucnost planety (ta bude tak jako tak stále zelená, klídek milá Gréto) napsat na praporce, že děti, ŽÁDNÉ DĚTI hračky v míře, kterou znáte z komůrek vlastních dětí, nepotřebují! 

Jsme to my, líní rodiče bez dostatku času a chutě si hrát, či prosté hračky pro naše potomky tvořit - jasně, třebas jen ulomit kus klacku a povědět, koukej, tohle je meč - jsme to my, kdo má vinu. A pak je jednoduché pro všechny ty hračkářské nadnárodní koncerny zrůdnosti produkující, ovládnout naše děti i nás. Dnes jsme tím slavným oslíčkem, který se třese a třese a třese, kdykoli z fabriky vyjede nové monstrum měnící se v koníčka nebo sporťák.   

Poslouchejte, žádné dítě na světě hračku nepotřebuje! A ani hračka, fakt že ne, nepotřebuje ono dítě. Takže, pominul jakýkoli důvod hračky mít, kupovat. A ještě se kvůli tomu stresovat na Vánoce!? Děti nepotřebují drahé dárky, dokonale umytá okna, perfektně uklizený byt, jedinečné dárky a tu nejblikavější vánoční výzdobu. Polovinu toho nevnímají a druhá je jim ukradená do deseti minut! Potřebují něco o moc vzácnějšího, dražšího a nedostatkovějšího, potřebují váš čas, potřebují objímání i společné lelkování, potřebují společná prožití! S vámi. No ano, i s Tebou! A kašlete na to, zda je to didaktické, tvůrčí nebo proaktivní, je to prostě jen krásné! Pro vás i pro ně.  

Klídek, přátelé, tohle není ani tmářství, ani sektářství, tohle není o chudobě a bohatství, však i u nás doma pár hraček je, nějaký plyšák, jedno lego a prak... Tohle vše je jen a pouze o tom, že děti pro zdárný vývoj potřebují svobodný prostor pro vlastní kreativitu (jak moderní slůvko), pro snění a představivost – a to vše hračky z obchodů přetlučou, ničí, likvidují.  

Zlo se děje za naší pomoci, kdy si myslíme, že dětem je třeba organizovat každou vteřinu jejich bytí, kdy čas prcka musí být 100% proaktivní, a vše jsme zaměřili na výkon. Proto letí ze školy na několik kroužků, na několik tréninků, pak se opět doma učit, poté ještě soukromá hodina toho či tamtoho a dítě zdárně přišlo o byť jen hodinu týdně jen pro sebe a jeho vlastní svět. 

Tak jako děti potřebují prostor pro vlastní imaginaci, pro hru na něco, pro vymýšlení si a kombinování, potřebují k tomu propriety. Tedy téměř nic. Čím chudší prostředek, třebas kus klacíku a provázek a pár proužků látky, tím silnější zapojení představivosti, tím větší snaha hru si s klacíkem na provázku vymyslet. 

-    Ten zubožený pocit, když se dítě vyčítavě dívá, že nemá poslední mega hračku z televizních reklam? 
-    Ten zoufalý pocit, když se mu ve škole vysmívají, že ji nemá? 
-    Ten trapný pocit přiznat, jak nás to štve? 

Tohle z nás udělala společnost, reklama a tragická proměna svátků klidu a lásky, pohody a vůně jedličky v hon jménem TOHLE MUSÍM MÍT. Společnost se kroutí jako španělská vyzvědačka, když pánové na koních vyjedou na hon a uloví jelena. Prý, jaká to hrůza, zvíře nebohé! Ale je jí u pr..le, když reklamní agentury z celého světa pořádají soustavně hony na děti. A to tím nejpodlejším způsobem! Vlastně to není chyba společnosti, ale každého jednoho z nás. 

Čas vánoční, čas dárků. Ano, ale jistě ne čas oblbujících hraček. 

Jako malá jsem to viděla jinak, jasně, jako dospívající jsem o tom nepřemýšlela, ale pak jsem potkala pana P. a mimo otěhotnění ještě za „vykání si“, jsme si také vyjasnili i některá pravidla žití a bytí, jako je televize, sport, jídlo, škola, jména, dárky, socializace, multikulti a vegetariánství :-), taky jsem mu pověděla, že nebudu nikdy žehlit a odmlouvat. Svazek byl stvrzený. 

Náš náhled na svátky se netýká jen Vánoc, ale i narozenin, vzácných návštěv a dalších příležitostí. A nikdo nemůže povědět, že to nevěděl, že to neříkáme roky, takže: všechny hračky, kamarádi moji milovaní, které jste dali našim dětem při Maxovo narozkách - a budu teď upřímná jako prase - měly jednoduchou a předem nalajnovanou budoucnost. Muž by je pohřbil netříděnou formou v kompostu, nebo zase hodil do krbu, jako tenkrát ty chodící a mrkací exkluzivní panenky (každá jedna někoho musela stát balík), co jim pak v ohni bouchaly strojky, baterky a očička ze skla a on ležel na zemi u krbu, Baruška vedle a s hrůzou počítali ty detonace a čekali, která rána utrhne krbová dvířka. 

Tak jsem udělala něco… s čím jistě budete souhlasit. Hračky šly do školky. Je to naposledy, co strkám hlavu do písku, co abych neškodila dětem našim, zaškodím cizím :-) Příště už takové věci nepřijmu!  

U nás doma mají HRAČKY ZÁKAZ. 

Běžné děti hračky mají, ano. My nemáme děti běžné. Nejsou lepší ani výjimečné. Jsou jiné. Mají jiná pravidla. Mají ty klacky, co v nich vidí panenky i koně, meče i pušky, hrábě i veverky. Mají lkvětiny, kamínky, provazy a pařezy, mají potok, jezero a v něm ryby, mají mnoho stromů a jejich kůru, tolik různobarevných listů, mech i… veškerou přírodu vůkol a miliony chvilek, aby sen se stal jejich vlastní skutečností. A mají se navzájem. Jeden prcek má druhého. Hrají si spolu, ne vedle sebe, každý v jiné místnosti.  

Howgh. Krásné Vánoce všem :-)

Mimochodem, děti si moc rády hrají… i prací - a práce šlechtí, a dětská práce je levná, a prosta odvodů a daní! Baf :-)
 


Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(16.12.2019 08:20:28)

Blani, opět s tvými řádky souzním.. 

Nedávno se Mirkova kolegyně ptala, co přinese holkám Ježíšek. Tušil, že její představy neuspokojí, ale po pravdě řekl, že knížky, flétnu.. Byla tak ochromena, že ze sebe vysoukala jen: "Knížky?" A to je potěší??? Ano naše děti to potěší, Miriamka je miluje a zdárně tím kazí malou Jolinku. Říkal, že zbytek dne už moc nemluvila, bohu díky. :-))) Možná chudák ani tu noc nespala, ale to už je její boj. 

(16.12.2019 08:39:58)

Přesně tak :-) Dokonale napsáo! A tím mi připomínáš, že flétna a xylofon tam budou taky :-)) a pak už jen knížky... Pozdravuj doma a doufám, že ta baba z práce Tvého muže to rozdejchává ještě dnes! 

(13.12.2019 16:17:33)

Celý článek nejlíp vystihuje souvětí: Jsme to mi, líní rodiče.....

Také si myslím, že kdyby rodiče věnovali aspoň špetku času svým dětem, tak by to bylo všechno jinak. Ale to by museli chtít.

Je to smutné, moc. Zdravím Luxová I.

(13.12.2019 21:05:33)

Ivanko, je to prazáklad všeho špatného, rodiče nemají čas na své děti... :-(

(13.12.2019 12:20:26)

Blani, na tíhu tohoto světa nikdy nejsi a nebudeš sama! Si piš! Navíc žiješ podle svého nejlepšího svědomí. A to je, myslím, nejvíc :-)

Děs i běs současného světa vnímám každodenně, to mi věř! Ale naučila jsem se každodenně najít a vidět i trochu toho dobra :-) však Ti tu děkuje spousta pisatelů! Také já si tu chodím pro útěchu a nevšedno. A vůbec, ono i stačí si pohladit Tvoji knížku...

Mějte všichni na zámku i tady na webu krásný čas adventní!

PS: pozoruhodní jsou ti mrtví krtečci, ptáček a veverka. Připojuji se do klubu :-)) v dětství jsem bydlela blízko veteriny a z jejich kafilérie si lecos odnesla, no ani to tu nebudu jmenovat :-)))) sice ne domů, ale do bezpečných venkovních skrýší... Že by nějaké stigma???

(13.12.2019 12:42:05)

Tahle Hra s mrtvolkama... co se vlní příspěvky jako... stigma :-)))) Fakt slušný, když lidi takhle na sebe napráskaj různý zajímavosti :-) A to kdyby začal mluvit můj kamarád ze Sudet o svém dětství :-), to by teprv bylo! Viď? 

A Tobě moc děkuju, víš, právě jsem jedené paní prodávala dvě pro Ježíška a jak jsem je vzala do ruky (teď to prostě často není), chytla mě touha se začíst... No, ale u nás čas na čtení bude, až MiniMax bude trochu víc Max, než mini... 

Krásný Advent, moje přítelkyně!   

(13.12.2019 22:55:39)

Jestli myslíš mě,tak ...natürlich :-)  Psát o mém dětství ... na to tady není nikdo připraven! 

(14.12.2019 07:25:33)

Divoké sudety a ještě ostřejší peckuv svět s temnými poválečným příběhy  :-)))( 

(14.12.2019 09:48:42)

Přesně jak píšeš ,Meruňko ! :-)))

(14.12.2019 12:30:53)

:-) 

(13.12.2019 09:47:01)

Dobrý den paní Blanko.

Je to vlastně poprvé, co komentuji...

Děkuji za Vaše slova zvláště nyní před Vánoci.

Víte, já sama vlastně děti ještě nemám, ale na téma hračky s Vámi sdílím podobný názor. A vlastně opačný k přesvědčení zbytku mé rodiny, což je znát při diskuzích o tom, co za dárek či drobnost věnovat mým synovcům při návštěvě. A upečený barevný dortík a namalovaný obrázek se nepočítají, protože to prostě není nová autodráha, případně šílená plastová vodní dráha, která stojí pomalu dva tisíce a k tomu všemu ještě páchne umělostí.

No škoda. Já sama mám ty nejhezčí vzpomínky na dětství, kdy jsem třeba na hnoji našla mrtvé krtky. Jasně, takové ty heboučké a byli to pak moje děcka v peřinkách. A moje babi se jen smála a volala. A víš, že za chvilku začnou smrdět. Proč? Protože jsou přeci mrtví. Jasná věc i pro malou holku. Tak jsem se pak s dětičkama rozloučila a vykopala jim hrobečky.

S pozdravem

Tereza

(13.12.2019 10:01:28)

Terezko, dobrý den :-) a hned s mrtvejma krtkama :-) Ale jo, nám dospělákům to může znít úchylně, ale i Eli našla v Dolomitech v domě v kamnech ptáčka, už studenýho, tak ho vyndala, dala do peřin, že ho uzdraví... A nebyl sám. Nedávno tam zaparkovala i mrtvou veverku :-) A pak plakala, když jsme ji pohřbívali :-) Ale je to pořád milejší, než kdybych tam našla mrkací panenku co hejká a kejhá. I tak se poznává svět a reality žití :-)

Krásné svátky! 

(13.12.2019 09:40:40)

hele, ty co rád snídáš, asi sem Ti omylem vymazala všechny komentáře :-))))

to bylo ve strachu, že se tu prosekne, co je v tý krabici :-)))

(13.12.2019 09:45:02)

....omylem. To určitě!!! No nic, jdu si psát radši s těma bakelitovejma magnátama, ti určitě moje komenty mazat nebudou :-D 

(13.12.2019 09:54:48)

hele určitá míra (auto)cenzury bejt musí :-) 
Ale fakt, promiň, chtěla jsem něco opravit a bum. Přesto díky za ÁMENA! 

(13.12.2019 08:04:06)

Ahoj Blani, je to přesně tak. Já ale věřím ve zdravý rozum i když se zdá, že je ho pomálu. Mnoho lidí, včetně druhých dědečků našeho vnukosyna zahlcuje děti blbostmi z pocitu viny. Náš Honzík si jistě projede drahé auto na ovládání za několik tisíc a jistě si proletí dron. Asi tak dvakrát! A pak si vezme sekyru a jde s dědou sekat dřevo. Letos ho sice napadlo, že by potřeboval zase nějaké to auto, ale pak řekl, že raději opradovou vrtačku. Jenomže on ví, že něco takového existuje a jaká je zábava něco vyrobit nebo opravit. Spousta dětí tu možnost nemá. A tak přeji Vašim dětem i všem ostatním, aby se to dozvěděly a zkusily si to.

Vám přeji krásné a požehnané vánoce a vřelé díky za další krásný rok. HJ

(13.12.2019 08:46:23)

Ano, přesně, z pocitu viny, za dlu času za dluh nezájmu, za dluh nepřítomnosti! To hlavně rodiče. Spousta dětí neumí ani základ, třeba zatloukat hřebíček, řezat pilkou na dřevo nebo dlátkem opracovat voňavý špalíček lípy! Nikdo je to neučí a kdyby chtěl, najde se vždy rodič hovado, který zažaluje učitele o XY, protože se malý nešika klepnul. Proto děti neznají tyto práce a proto nesportují... 

Posílám pozdravy na konec republiky :-) Mějte svátky klidné a nezapomeňte na jedno místo u Štědrovečerního stolu navíc, co kdyby...  A děkuju! 

(12.12.2019 22:58:39)

Ano přesně Blanko, je mi zle z novodobých hraček, rodiče se dívají na to jak jejich dítěti vypráví pohádku hračka!!!!! Např...... Dekuju že se můžu každý den potěšit u Vas na webu 

(12.12.2019 23:03:49)

Dokonce? Hračka povídá pohádku? To musí být tón, barva a teplo toho hlasu :-) K čemu pak už ty maminky jsou, když děti vychovávají jesle, školky, a školy a kroužky a tety, pohádky čte stroj a jídlo vaří tvůrce polotovarů a zamraženin :-(  Díky, Šárko, že se tu po večerech zastavíte :-) někdy mám pocit, že jsem tu sama s tíhou světa, která je tolik těžká snad jenom nám... 

(13.12.2019 09:43:25)

Jak sama??? 

(13.12.2019 10:10:00)

Ha, to byl planej postesk :-) Nikde nejsem sama... Ať žije Eric Arthur Blair a jeho realismus :-)