Téměř tři roky to jsou. Muž tenkrát povídá, zapsal jsem tě na horský běh z městečka Sexten na Tre Cime di Lavaredo, jeden z ikonických vrcholů Dolomit. Bylo to u snídaně. Přestala jsem kousat… i polykat. Cože? Na tenhle zabijáckej kros chceš poslat vlastní ženu? On se jen podezřele usmíval pod fousy a nešlo s tím nic dělat. Jako vždy.  

Jak to tenkrát bylo, dopadlo a proč organizátoři závod z obav o životy tisícovky bojovníků po hodině přerušili, jste si mohli přečíst tady. 

Téměř jsem na tu story zapomněla, kdyby dnes ráno, opět u snídaně a opět s tím úsměvem, který znamená nějakou kulišárnu, neprohodil jen tak mimoděk. Pojedeme zase na ten dolomitskej závod, jak ho pro ztracenou helikoptéru záchranářů a závaly na trati zrušili. Už si hlavu nedělám a hned důrazně odseknu, na to zapomeň, tam mě už nikdo nikdy nedostane…, a bojím se, že se neubráním…

Směje se dál a podívá se směrem, kde u stolu sedí naše malá atletka. Dodá: jeden závod, opět dvě generace. Po tom krosu okolo Křivoklátu, který jsem běžel já před 40 lety a Eli loni, to teď bude další generační výzva! Jen výrazně divočejší. Na podzimním Tre Cime di Lavaredo Run 2020 (registrace probíhají právě teď), je tedy na řadě naše malá gladiátorka! 

Do té doby nás ale čeká přes třicet dalších závodů, protože hlavní trenér drží linku: nejlepší trénink je závod. Létající anděl se tak může těšit například na Axis noční desítku, Salomon Ještěd SkyRace, Dolomiti Extreme Trail, Čokoládovou tretru, Cortina - Dobbiaco Run, nebo mýtický Mini Ultra-Trail du Mont-Blanc, a pár českých pohárových seriálů. Proč? Protože mistrem světa se nestaneš čučením na telku, ani poflakováním s kámoškama, a co se v mládí naučíš, později jako když najdeš ;-) 

Mimochodem, ten Dolomiti Extreme Trail byl Eli vůbec první závod, bylo jí pět a čekal jí dvoukilometrový kros s překážkami a v super ostré horské pustině. Bohužel :-), jako doprovod musela mít dospěláka, jinak by ji jako „mocmini“ nepustili na trať. A mohl jen tatínek, který po 500m už ale zasejc nemohl. Eli se mu tedy naštvaně držela po boku a přebíhalo je jedno dítě za druhým. Takhle to dál nejde, rozhodl otec, běž E-liško, běž sama, já to nějak doběhnu. Máme z toho několik videí od Franze a dalších přátel, a je to… smutný pohled, jak tatínek trpí :-)

Kdyby jí půl kilometru nezdržoval, čert ví, jak by to dopadlo, protože ve svém prvním závodě prvorozená doběhla i tak pátá! Uvidíme v květnu letos.